Neděle 10. září 2006

 <p>

Haló, halóóó! Víteček má nový metřík ! A už se nám na něm zase pěkně rychle posouvá…

Chtěla bych pokračovat v deníčkování podobně jako v těhotenství, tedy každý týden nebo měsíc, jak dovolí Vítek, sem napsat pář řádků o tom, co se u nás děje. Tedy s pomocí svého oblíbeného webu www.miminka.cz. Ten mi napoví, jak by to mělo vypadat s vývojem Vítečka a s tím, co by měl kdy „umět“. To abych mohla zase porovnávat a být případně nervózní, že nejsme úplně „tabulkoví“ . Avšak již v těhotenství jsem se přesvědčila o tom, že Víťa si prostě jede svým tempem a basta. Hlavně, abychom byli zdraví. Teda Viťulka aby byl zdravej. (To je sranda. Nikdy jsem nechápala, proč moje kamarádky – maminky, když hovoří o svém drobečkovi, užívají množného čísla. Třeba: Teďka jsme nemocní, papali jsme, jsme nějací unavení…myslela jsem, že oni oba. No a už je to tady, ani si to neuvěomuju a dělám to taky. Když je Vítek mokrej, tak „jsme se počůrali“, když je po kojení, tak „jsme napapaní“, i když já jsem se samozřejmě nepočůrala a třeba jsem hladová jak vlk!). No to jsem ale odbočila, co jsem to vlastně chtěla napsat….jóóó….taky to, že až se vrátí z dovolené můj webmaster Ondra, budu ho muset poprosit, aby mi udělal nějaké drobné změny v názvech rubrik. „Mimíska“ nějak přejmenuju, aby bylo jasné, že to bylo ještě v bříšku. No a „přátelé“, s těmi jsem měla zpočátku velké plány, ale nějak se na ně nedostalo. S těmi se tedy asi rozloučím, snad mi to odpustí. Nahradí je s největší pravděpodobnos­tí rubrika „Víteček“ – jak jinak .

Tak konec srandy, děcka, jdeme na to! Včera to byly čtyři týdny, co se cipísek narodil, tak se koukneme, jak je na tom takové průměrné měsíční miminko, a jak náš prďolka .

Vývoj miminka v 1. měsíci

- dle vévévé miminek…

Motorický vývoj

Motorický vývoj miminka postupuje od hlavy dolů nejprve se tedy musí procvičit krční svaly. Celý měsíc miminko pilně trénovalo a teď už když leží na bříšku – udrží hlavičku (krční svaly jsou přece jen silnější) je to sice zatím jen na malou chvíli, ale už to je úspěch. Občas ji dokonce dokáže otáčet ze strany na stranu. Ale pokud hlavičku nemá podepřenou, nedokáže ji udržet příliš dlouho a za chvíli mu klesne. Postupně sice mizí uchopovací reflex, ale postupem času zjistíte, že vaše miminko uchopí váš prst naprosto záměrně (ale na to má zatím ještě čas). Pěstičky jsou stále zavřené.

Poznávání těla

Vaše miminko začíná zjišťovat, že má ruce a nohy (ještě před chvílí netušilo, že patří k jeho tělu). Abyste tomuto poznání napomohli, můžete přivést jeho pozornost tím, že mu budete držet jeho ručičku před obličejem a recitovat například Vařila myšička kašičku, nebo jiné říkadlo.

Vnímání

Už když se narodilo, rozpoznalo své nejbližší. Dokonce lze tvrdit, že zná hlasy, které slýchalo už v bříšku. Teď už vás začíná vidět (i když jen, když se přiblížíte) a začíná rozlišovat mámu a tátu od cizích lidí. Hodně se na něj usmívejte, v žádném případě se nemračte. Už vnímá váš obličej a je schopno tyto dva výrazy obličeje rozlišit. Malé miminko miluje cumlání a sání – jak by taky ne, připomíná mu jeho nejmilejší činnost. V této době může na řadu přijít dudlík nebo aspoň paleček.

Komunikace a řeč

I nadále je hlavním způsobem komunikace miminka jeho pláč. Je už více slyšet a rodiče se postupně učí, co který pláč znamená. Vaše miminko už také začíná vydávat své první zvuky. Je to spíše takové bublání, vrkání nebo dokonce chrochtání, ale už je tím schopno vyjadřovat své pocity. Už v tomto věku se jej snažte podporovat opakujte to po něm a dívejte se mu při tom přímo do obličeje – dáte mu najevo, že takto se s vámi domluví. Ale jinak na něj mluvte stále – je rádo, že vás slyší. Mluvte na něj dokonce i když vás nevidí. Můžete například umývat nádobí a dítě mít vedle sebe v kočárku. Mluvte a zpívejte, bude určitě spokojené. Má rádo váš hlas, představuje pro něj bezpečí.

Smysly­

Začíná být vzhůru o něco déle a tak můžete využít tento čas k rozvoji smyslů. Zpívejte oblíbené písničky – vůbec to nemusí být ukolébavky. Pouštějte mu hudbu – od dětských písní až po Mozarta nebo Celine Dion. Dítě bude mít určitě radost (poznáte to podle zvuků, které bude vydávat, úsměvu, rychlého pohybu rukama (škubání). Ale i jiné zvuky než je hudba – zvonkohra, tikot hodin, jej budou uvádět do vytržení – všechno je pro něj nové a zajímavé. Oči začínají sledovat objekty. Naučí se podívat se oběma očima na jednu věc. Začne sledovat pohyb hračky před obličejem, ale stačí i váš obličej. I když můžete v obchodě koupit spoustu věcí, ve skutečnosti vystačíte s obyčejným vybavením domácnosti, barevné hrníčky, stužky, nebo třeba kuchyňský budík. Zatím mohou oči zvládnout pohyb ze strany na stranu pohyb nahoru a dolů zvládne až později, ale můžete to zkoušet. Prohlubujte oční kontakt na tohle je ideální kojení. Ale i když dítě jen tak leží v postýlce, koukejte se mu zblízka do očí. Až budete mít jistotu, že vás sleduje, na chvíli uhněte hlavou a pak ji zase vraťte. Pokud jde o barvy, malé miminko je zatím není příliš schopno rozlišit. Ideální jsou předměty na kterých jsou kontrastní barvy, nebo dokonce černobílé předměty (z tohoto hlediska by byla ideální např. šachovnice, ale na šachy je přece jen trochu brzy). A pokud barvy tak hodně výrazné.

 

Co na to cipísek…

Motorický vývoj: Vítek lehává a spává na boku, na zádíčkách se mu moc nelíbí a stejně se vždycky převalí na bok. Střídáme strany, aby se nám (teda jemu ) hlavička z jedné strany nepřeležela a neměl ji šišatou. Takže vždycky ho pokládám na tu stranu, ze kterého prsu jsem kojila. Tak mám jistotu, že bude hlavinka suměrná. Na bříško ho každý den chvilku dávám a hlavičku už trošku zvedá, ale asi ho to ještě zmáhá, jelikož po chvíli začne bručet nebo plakat, tak ho dlouho netrápím. Zato když ho mám na rameni, aby si říhnul (dneska se tato poloha už nedoporučuje, ale je jediná, ve která si opravdu odbrkne), tak zvedá hlavičku jako divej. No jen ať posiluje! Co se týče reflexů, tak uchopuje stále, nejraději naše prstíky a má docela sílu! Sací reflex…no je to vzorovej savec…

Kojení: Jak­mile ho něco pošimrá na tvářičce nebo cítí, že se bude papat, otevře pusinku…hledá, hledá a jakmile najde prso, přisaje se takovou silou, že kdybych ho pustila, asi zůstane za tu bradavku viset ! Pije děsně hltavě, ale vydrží mu to tak 4–5 minut, potom totálně vytuhne, odpadne, usne. Musím ho polechtat na bradičce nebo ho jinak probírat, aby si ještě dal. No a jakmile se trochu probere, zase hltá a loká, že je to slyšet až ve vedlejším pokoji. Kojíme asi 10–15 min a tak často, jak potřebuje. Prvních asi deset dní to bylo celkem pravidelně po třech hodinách a jakmile se nasosal, usnul a spal další tři hoďky. Nebyl skoro vůbec vzhůru, jen spinkal a nabíral síly, bobeček malej. Však porod dává miminkům myslím stejně zabrat jako jejich maminkám. Další dny jsem kojila po 2–3 hodinách, jak se probudil nebo plakal. No a teď máme asi nějakej ten růstovej spurt, páč cipísek chce mlíčko často i po hodině, nejdéle po 2,5. V noci to samé, ale prospal už i 4,5 hodiny. Výjimečně. Bylo to super, to jsem se krásně prospala . Jinak kojení je prostě nádherné, jak je miminko přisáté a sosá a sosá to mámino mlíčko….doufám, že mi bude dopřáno kojit naše miminko co nejdéle .

Vnímání: Jak už jsem říkala, první dny Víťa chrupkal a mám pocit, že všechno, co se dělo kolem, šlo úplně mimo něj. Oči měl stále zavřené, jen občas je na chviličku otevřel, zamžoural na nás (občas zašvidral) a zase je zavřel. Teď už se rozkoukal a vydrží mě nebo tátu chvilku sledovat. Nevím, jestli nás pozná, ale snad ano, píší to v odborné literatuře. Když mu dělám před očima nějaké blbosti s prsty, otočí se za nimi. V houpačce pokukuje po hračkách, co tam má navěšené, ale není to asi ještě záměrné. Jak máchá ručičkama kolem sebe, občas do nějaké hračky bouchne. Ale to je spíš taky náhoda, než že by se po ní už natahoval. Na to má ještě čas. Taky se na něho snažím co nejvíc mluvit, když je vzhůru. Pořád něco melu, vykládám mu, aby si na mě zvykl a snad ho můj hlas uklidňuje. Předevčírem měl zase bolavé bříško, prdíky nechtěly ven, tak jsem vzala zpěvník pro 1.-4. ročník „Já, písnička“, vzala to popořadě a přezpívala mu všechny písničky od A po K. Honzík se u toho culil, bylo to asi dost falešné, ale có, hlavně že u toho usnul, prďolka. Vítek. Ne Honi!

Řeč a komunikace: No tak u Vítka je to jednoduché, ten komunikuje pláčem. Tedy když je s něčím nespokojený. Už trochu rozeznám pláč „mám hlad“ a „mám něco ošklivého v plíně“- to je spíš takové hekání nebo normální pláč, takový, co netrhá ušní bubínky. No a potom je pláč „prdy nejdou ven, safra“, který bubínky trhá a pokud trvá déle, má hodně špatný vliv na psychickou pohodu .

Naše rituály :

Přebalování – Máme svůj přebalovací stůl, na něm přebalovací podložku a všechno potřebné kolem, takže nemusím nikam odbíhat. Přebalování se Vítečkovi ale moc nelíbí. Jakmile ho zbavím oblečků, spustí křik na celé kolo. Přebalujeme téměř před každým kojením (v noci občas vynecháme). Pokaždé je tam „nálož“ tekutých hovišek (když je žlutá, je to v pohodě, když je ale zelená, je to sice taky v pohodě, ale znamená to, že jsme kojili krátce a Víteček se nedostal k „zadnímu“ mlíčku, k tomu tučnějšímu, hustějšímu. No a plína je taky pěkně těžká, protože mimčo prý čůrá až 40× za den. V plíně to ale nejde poznat, je opravdu suchá, jen uvnitř plná takového gelu, ve který se čůránky promění. Takový Víťův osobní rituálek – když ho rozbalím, za chvíli ucítím, jak se mi nějaké teplo rozlévá po břiše nebo po ruce nebo vidím vodotrysk stříkající všude kolem – to se cipísek počůral .

Koupání – na to jsem se nejvíc těšila. Vzpomněla jsem si na ty fotky usmívajících se miminek ve vaničkách, jak se tam ráchají a šplouchají, ale Vítkovi se voda zpočátku vůbec nezamlouvala. Ve vaničce řval jak tur . Ale poslední dvě koupání už to bylo super.  Vyndala jsem takovou tu posložku a držím ho na ruce a to se mu líbí. Koupeme jednou za dva až tři dny, jinak při každém přebalování myjeme prdýlku v umývadle. No a proč vlastně nekoupu v kyblíku? Prostě se ještě bojím, dokud Vítek neudrží hlavičku, zdá se mi to zatím složité ho tam dávat a vyndávat, tak s kyblíkem chvíli počkáme. Ale zcela jistě na něj dojde, už se těším!

 

Jéžiš, to bude dlouhej článek…já raději končím, ať neusnete. Pokračování příště…Papa