Víťa je opravdu jak manekýn, ale počkejte až na něj nasoukám na chalupě ty nejmenší montérky a v ruce udrží kladívko! No a až vymění zavinovačku za spacák, tak to bude s dědou k nevydržení. Už mám naplánováno kdy a kde ho spolu poprvé zarvem pod širákem. S tím Svoboďákem to vzali ke konci hodně rychle. Já jsem tam šel asi před měsícem z Dominikánského náměstí od Furcha, kde jsem zakoupil dvě kytary i s kuframa pro své padesátileté spoluhráče. Auto jsem měl NĚKDE, asi u divadla, spěchal jsem, a tak jsem nad tím moc nepřemýšlel. Cestou zpět ověšen novými kytarami jsem se u mekoša rozhlédl po náměstí a nic mi nepřípomínalo místo, kudy jsem na náměstí asi před hodinou vešel. Nakonec jsem si vybral jednu ulici, ale než jsem se prodral spletí drátěných zátarasů skončil jsem jinde. K autu jsem se vydal rychle, avšak úplně jiným směrem. To jsem si uvědomil až při první přestávce, kdy se mi kytary trochu pronesly a nelichotivě jsem něco vduchu prohodil na adresu svých jubilujících kamarádů. Jo a ještě na tom náměstí jsem si asi dvakrát od nějakých dlaždičů vyslechnul že tam mám hovno co dělat, že se chodí za těma drátěnýma ohradama z druhé strany. Řekl jsem jim, že chodím tam kde je méně lidí a z dálky jsem pak něco zaslechl o debilním umělcovi. Nic mi nepřipomínalo místo kde mám auto, zeptat jsem se nemohl, protože jsem neměl na co. Dobrý den, prosím Vás nevíte kde mám auto? Tak jsem popadl nástroje, vzal to zpět na Svoboďák, obešel z dálky ty dlaždiče a po chvíli přemýšlení jsem to zkusil znovu, tentokrát lepším směrem, ne však ideálním. To co by brňák zvládnul asi za 5 min. mi trvalo něco přes hodinu. Už se těším až mě Víteček provede Brnem a ukáže dědovi kudy vede nejkratší cesta k autu. To se mi v Olomouci nemůže stát, tady máme náměstí už v rychtyku.

Dědo, mamka s taťkou vždycky parkujou u Grandu! Příště jdu s tebou a povím ti o různých barákách, co mi taťka v sobotu ukazoval – Fuchsovy a Wiesnerovy baráky se mi líbily ze všech nejvíc. Ale aji Karfíkův mrakodrap je dobrej. Pak dáme palačinku ve Spolku, hodíš mě domů a můžeš jet za babičkou. Tak se brzo ukaž!

Ahojte mámo, táto,Vítečku a Boufinko! Fotky jsou nádherny! Děda Šimon bude muset na Veverku ještě pořídit nějaké koníčky-Vítek totiž pase jak profík jak tak koukám.Tady v Toveři po louce se nám jich prohání spousta, tak ať někdy přijede!!!Je to fešák jak blázen, ňuninek malinkatej roztomilej…Mějte se krasně a brzo se stavte,styska se nam.

P.S. A ty Bouffinko, nech mamě ty papuče! Nebo ti za trest pošlu ty svoje a budeš tyden v komatu!!!

Myslím si že na toto tema by si každý mohl přihřát svoji polívčičku, stav blízký kómatu se otře občas i o mě, a to prosím máme psa jen na fotce. Vysvětluji si to vždy tím, že ti malí japončíci již došli ve vývoji tak daleko, že mimo obrazu a zvuku jsou schopni na fotoaparátech přenášet již i pachy. Studoval jsem podrobně návody našich foťáků, bohužel je asi zatím žinantní výrobcům tuto vlastnost uvádět v návodu. Jinak to ale být nemůže, alespoň co se týká babičky, v mém případě je to vždy jasné. Samozřejmě když jde přenést smrad, musí jít přenést i vůně, bohužel je to pro mne zatím jen teorie, praxe se mi nějak na hony vyhýbá. Vítečku nejlíp se máš ty, protože ty podle maminky voníš i když máš v plínkách kilo krémžské s dávno prošlou lhůtou. Na chalupě sousedka navalí do kamen a babička mne hned projede očima od hlavy k patě a zeptá se mě jestli jsem omylem nesežral krabičku živočišného uhlí. To jsou stinné stránky mých pobytů na Veverce, ale v pátek doufám přijedete v kompletní sestavě a to nás tam pak na to bude !!!