Úterý 14. listopad 2006

</p>Tak si představte, že v neděli to byly přávě 3 měsíce, co jsem přišel u Milosrdných na Polní na svět. Tři měsíce! Dneska jsem byl s mamkou v poradně. Měřím 61 cm a vážím 5600 g. Kdybych ale věděl, co na mě mamka se sestřičkou ukuly za pikle, tak bych tam nešel. Dostal jsem totiž džoganec do stehna . Skoro jsem ale neplakal. Jsem už totiž velkej kluk a umím spoustu věcí ! Jenomže mamka nemá čas, aby vám o tom napsala  ! Pořád se mnou dělá různý srandičky a když spinkám, tak žehlí nebo uklízí binec po naší Bufince. Takže mi nezbývá, než abych se do toho pustil sám :Nejdřív vám napíšu, jaké to na tom světě je. Cesta na něj nebyla nic moc, z teploučké vodičky někam do tmy, kde bylo málo místa, a pak zase najednou nikde nic, hluk a světlo a zima….ale jakmile jsem se trošku rozkoukal, začalo se mi tu moc líbit  . Všude kolem jsou moc hodní lidé a tolik zajímavých a krásných věcí, které v bříšku nebyly. Mám bezva mamku a bezva taťku, hodnou babičku a srandovního dědu v Olomouci a taky hodnou babičku a dědu v Americe. Ty jsem ještě neviděl, až na Vánoce,a ale už se na ně moc těším. Všichni mě mají moc rádi a jsou na mě hodní. Taky s námi bydlí strejda Johny a fenečka Bufinka. Nejdřív jsem se jí trošku bál, protože je celá černá a zatím ještě mnohem větší než já. Pořád mi nakukuje do postýlky, asi by tam nejraději za mnou hupsla. Už se z nás ale stali kamarádi. Musel jsem si od ní nechat oblízat ouško a hlavičku, ale docela se mi to líbilo. Těším se, až spolu budeme řádit a přetahovat se o hračky. Fíííha! To budou rodičové koukat. Jinak Bufča hrozně chrápe – v noci mě to občas vzbudí  a prdí, hlavně když jí dá mamka na večeři masíčko z konzervy. Poslední dobou už jí ale slušně konkuruju . Doma mám několik svých oblíbených místeček. Nejoblíbenější je samozřejmě maminčina a tatínkova náruč. Jééé, tam je mi dobře! Na noc mě dává maminka do čisťounké voňavounké postýlky, nad kterou mi visí kolotoč s kašpárkama. Před spaním na něm maminka vzadu vždycky něčím zatočí a on pak pěkně hraje. Tu písničku mám rád, hezky se mi u ní usíná . Než usnu, maminka mě hladí po hlavičce, říká mi takovou pěknou básničku a nakonec mi dá pusinku na čelíčko. Jééé . Ráno mě maminka hezky přivítá, usměje se na mě a vezme mě do postýlky, kde chrní i táta. Potom si tam asi hodinu spolu povídáme a je to legrace. Občas se tak rozpovídám, že vzbudím i tátu. Další moje oblíbené místečko je houpačka v obýváku. Z té kontroluju všechno dění kolem. Tátu, jak pracuje u počítače, mamku, jak žehlí a Bufnku, když chrní na sedačce. Do houpajdy mě dá maminka ráno, když vstaneme a ona se potřebuje umýt, nasnídat, ustlat a poklidit. Já mezitím koukám po hračkách a tak mě to zmůže, že tam většinou ještě usnu. No a potom mám ještě parádní kočárek, to je věc! Je tam teploučko, měkkoučko a na procházce to pěkně houpá a houpá…to se spinká! Ale nesmí se máma třeba zakoukat do výlohy a najet se mnou na patník  nebo vrazit do pouliční lampy. Ale to se stalo jen jednou a už jsem to dávno mamce odpustil . Taky jsem jí odpustil, že mě minulé pondělí na kurzy s dětma sice vyfešákovala, ale fusku mi dala každou jinou. My jsme totiž spěchali. Taťkovi jsem pro změnu odpustil, že se štítí mých pokakaných plínek a dělá hrozný obličeje, když mě musí přebalovat. Citlivka! A potom mi navíc špatně oblíkl plínu, která mi za chvíli sjela až ke kolenům. Ale jak říkám, mám je rád i s jejich chybami .Teď vám napíšu, jak vypadá takový náš všední den:Ráno kolem sedmé se probouzím a protože mě to v postýlce nebaví samotného a mám hlad, volám mamku, aby přišla za mnou. Vezmě mě k sobě do postele, dá mi snídani, a potom si spolu povídáme. Taťka říká, že mu to připomíná zvuky delfínů. Já mám totiž ráno super náladičku, jsem vyspanej a chci se prostě bavit! Kolem osmé mě maminka přebalí a zacvičí si se mnou. Teda vlastně nutí cvičit jen mě, pche, nespravedlnost! Už mě to docela baví, ale zezačátku jsem byl nějakej slabej a mamka po mě chtěla, abych se držel na bříšku, blééé. Nešlo mi to a jednou jsem se dokonce bouchnul do nosa, jak mi moje těžká hlavinka spadla dolů. Když skončí mučírna, převlékne mě maminka z pyžamka do bodýčka a tepláčků a zanese do houpajdy. Tam si hraju nebo ještě chrním. Kolem desáté je sváča – zase mlíčko. Ale moc dobrý, samá smetana ! Potom zase cvičíme a hrajeme si, mamka mě chová, ukazuje mi různé věci a hraje si se mnou. Po obědě mě maminka teple oblékne, to teda přímo nesnáším, hlavně čepice a mikiny přes hlavu , a jdeme na procházku. Většinou jezdím s mamkou, někdy s taťkou, někdy s oběma a to potom bereme s sebou i Bufču. Nejčastěji jedeme do lesa na Červený kopec nebo na hřbitov. To houpání mě okamžitě uspí, i když posledně se mi vůbec nechtělo spát a celou cestu jsem se koukal na maminku a smál jsem se na ni. Nejsem totiž už žádnej „novošek“, nemůžu pořád jen chrchat, že jo! Domů se vracíme kolem čtvrté. Dám si opět „do nosánku“ a jdeme cvičit, hrát si, povídat nebo zpívat nebo mě mamka nosí po bytě a ukazuje mi, co kde máme. Když mamka potřebuje pracovat nebo si odpočinout, chová mě taťka. Kolem šesté začínají naše pravidelné večerní rituálky. Ty mám moc rád a těším se na ně. Nejdřív cvičíme na balónu a potom na dece. Musím trénovat zvedání hlavičky a další hlouposti . Mamka vypozorovala, že jsem dost „pravičák“ a točím se doprava, tak musím posilovat levou stranu . Od té doby, co cvičíme pravidelně, jsem se moc polepšil. Mamka mě povzbuzuje, křičí SUPER! SUPER! ŠIKULKÁÁÁ! A přitom mě pusinkuje, úplně celého mě popusinkuje a já se směju a mamka je moc šťastná. Někdy cvičím i s tátou. Ten na mě není tak přísnej  a když mi to nejde, tak si se mnou raději povídá. Po cvičení mě maminka masíruje. Jéé, to je příjemný! Namaže si ruce takovým voňavým olejíčkem a celýho mě s ním namatlá a hladí. No a nakonec je koupačkááá, jupííí. Obden chodím s mamkou do vany. Tam je vody, tý jo! Naštěstí mě mamka podpírá. Zjistil jsem, že se toho dá zneužít a poslední dobou tam provádím pěkný alotria. Máchám rukama, kopu nohama a šplíchám . Když mě to unaví, tatínek mě zabalí do župánku a odnese do ložnice. No a potom šups do pyžamka, večeře a hajušky do postýlky…Co už umím:Umím fixovat pohled na mamku, taťku, strejdu a různé lidi, kteří se na mě koukají. Když se soustředím, tak i na hračku. Umím otáčet hlavičku za zvukem, za hračkou nebo za maminkou, když odchází. Umím bezvadně vystřelovat dudlík, když mi ho rodiče strčí do pusinky a já ho nechci! Umím pást koníčky, i když občas přepadnu na bok . Když mám hlad, umím se tak přisát k prsu, že kdyby mě mamka pustila, tak za něj zůstanu viset. Umím se krásně smát (i nahlas!), vydávat různé zvuky, umím udělat dost útrpnej výraz, ten používám, když se chci domoci chování. Umím křičet, když mi mamka vytáhne z pusy prs dřív, než chci já! Ona si občas myslí, že jsem u papání usnul, tak ho vytáhne. Ale já jsem třeba jen odpočíval, tak se musím ozvat, ne?! Dál si umím hrát s ručičkama a ochutnávat je. Umím taky udělat „faráře“ a sepnout ruce, občas tak i usnout. Je to spíš jen náhoda, ale mamka s taťkou se tomu vždycky hrozně smějí . Umím pčíkat – zásadně třikrát za sebou, a prdět. To byste měli slyšet. To je rachot! Umím taky řáďácky kakat a čůrat, někdy zcela nečekaně. To by mohla mamka vyprávět. Už jsem ji i tátu několikrát pokropil a mamku i pokadil . Jsem prostě ŠIKULKA!Co mi nejde:Občas mi ještě nejde dotknout se hračky, které bych chtěl, ale je to otázka několika dní, dejte mi čas. Nejdou mi moc uvolnit pěstičky, většinu času je mám stále zaťaté. A občas mi nejde se vyprdět. No a někdy se u pasení převalím na bok! To je toho !Co mám rád, co dělám rád a co rád nemám:Mám rád chování v náručí maminky a tatínka a všech, kteří mě mají rádi, to já hned poznám , taky kojení, dudlíka, koupání a masáže, vození v kočárku…vlastně skoro všechno. Jsem spokojenej, myslím, že místo a rodinku, do které jsem se narodil, jsem si vybral dobře . Nemám rád jen oblékání a vyslékání, očkování (ale zrovna dneska jsem ho zvládl na jedničku, plakal jsem jen chviličku) a taky nemám rád, když mámě dojde to mlíčko, co teče samo a já musím sosat o 106, abych se dopracoval k té smetaně . Někdy se leknu, když maminka v kuchyni zazvoní nádobím anebo někomu něco spadne. To se naštvu a začnu plakat, aby věděli, že mají dávat pozor, když spinkám! A hlavně – hlavně nemám rád, když mi vypadne dudlík z pusinky. Jéje! To potom pláču a pláču, až mi ho tam zase někdo nandá zpět, protože to sám ještě neumím.Jejda, to jsem se rozepsal. Jsem unavenej jako kotě, jdu na kutě. Mám vás rád, mějte se, zase se ozvu. Papánek a pusinku na dobrou noc !Váš VítečekMimocho­dem….ještě vám napíšu, jak mi mamka říká. Ona totiž asi občas zapomene, že jsem prostě Víteček a říká mi všelijak. Třeba: cipísek, bobísek, mimísek, bobánek, lásenka, pusinka, mišáček, ňufáček, pupíček, šikulka, mišulka, koblížek, rákosníček, povídálek, ukecánek, pokakánek, smíšek, pan slintal, pan bublifuk a pantáta!