Čtvrtek 30. listopad 2006

</p>Tak zítra už máme prosinec a Vánoce pomaloučku….buch buch buch…klepou na dveře. (Jestli to ale spíš nebyli ti dělňasi, co nám zateplují fasádu. Pořád nám chodí kolem oken, dělají buch buch buch pěkně sprostě mluví!)Jéé, jak já mám ráda Vánoce ! Je to svátek, který pro mě nikdy nezevšední. Každý rok se hrozně těším. Na stromeček, který si poslední roky kupujeme a zdobíme už kolem Mikuláše, protože na Štědrý den nebýváme doma, ale u některých rodičů, tak abychom si ho užili. Minulý rok jsem se rozšoupla a koupila jedličku 2m vysokou! Byla nádherná a dlouho a krásně nám doma voněla. Taky se těším, až budu péct perníčky (letos ještě sama, ale doufám, že příští rok už se v těstě bude se mnou patlat i Víteček), dělat výzdobu, balit dárečky, prostě na všechny ty vánoční rituály, které mám tak ráda. Včera hlídal Honzík Vítečka, takže jsem měla 2,5 hoďky volno a vzala útokem Vaňkovku. Zátah na dárky byl docela úspěšný, ještě jeden dva a budu mít nakoupíno. Předevčírem jsem také odeslala dopis Ježíškovi…takže snad i pro mě bude něco pod stromečekem…jééé…já se těším…byla jsem hodnáááá   ! No ale Vánoce jsou přeci jen ještě daleko, takže vraťme se do sychravého listopadu.Od doby, co Víteček oslavil první čtvrtrok, došlo k těmto důležitým událostem:1) DvorcePoprvé jsem byli s Vítečkem v tátově rodné vesničce – ve Dvorcích. Kratochvílovic domeček je teď přes týden opuštěný, jen o víkendu ho občas obývá švagr Jirka se skorošvagrovou Verčou. Táta poprosil paní sousedku, aby nám tam zaprdnula, jak se u nás říká (tedy zatopila), takže když jsme dorazili ve čtvrtek večer, bylo uvnitř už krásně teploučko. V pátek jsme vyrazili na procházku po Dvorcích. Taťa navodil sentimentální náladu, vzpomínal na staré dobré časy a ukazoval nám s Vítečkem, co kdy kde prožil. Víťovi to bude muset ale asi ještě někdy zopakovat, nejsem si jistá, zda to všechno vstřebal. Tamní vzduch „provoněný“ oxidem uhelnatým, který celou zimu zahaluje dvoreckou kotlinu, ho totiž na celé dvě hodiny totálně uspal . Provětrali jsme i Bufinku, samozřejmě. Vypustili jsme ji na zahradu a ta řádila! Za chvíli si našla skulinku v plotě a šupky dupky k sousedům na návštěvu. Tam trošku zvedla adrenalin stejně staré labradorce Jessie, která je velice klidné povahy a na Bufčino dorážení a eldorádo nebyla vůbec zvědavá. Možná si ale měla s Bufinkou raději trošku pohrát, protože ta se Jessie za její nezájem dost krutě odvděčila. Vyprázdnila chudince misku plnou žrádla – kuřecího masíčka! To je prostě naše Bufča. Svéráz. Nebere si servítky. Sousedi jsou, naštěstí, v pohodě, takže se tomu jen zasmáli. V sobotu se konala druhá, závěrečná část vzpomínkového putování po krásách sudetské vesnice a navečer jsme frčeli zase domů do Brna. Příště pojedem na dýl, protože s děckama to je vždycky výprava!!! Než jsme to vynosili z auta…!2) NarozeninyAno, ano, narozeniny mé maličkosti. V sobotu 18.11. v 11:45 SEČ uběhlo přesně 29 let, co ve šternberské porodnici přišlo na svět nejkrásnější a nejušatější miminko, co tamní porodní báby pamatují . Lucinka Hamplová. Takže jsem letos zahájila poslední rok s dvojkou na začátku. Třicítka na krku! Měla bych začít používat krém proti vráskám a dělat si pravidelně mikromasáž očního okolí ! No taky cvičit, posilovat břicho, jéééééžišinky, to bude zase novoroční seznam předsevzetí! No takže teda ty narozeniny. V neděli 19. listopadu přijeli naši a společně jsme to oslavili. O týden později potom přijely moje věrné přítelkyně z Olomouce – Denisa, Jana a Verča, aby mi taktéž potřásly pravicí, okoukly mého milovaného Vítečka a hlavně abychom si pořádně popovídaly, jak jde život. Bylo to bezva a už se těším na další, tentokrát předvánoční setkání u Verči.3) Zprávičky z CipískovaTak vám povím, že s Vítečkem už začíná být parádní legrace! Když se rozkecá, není k zastavení a je to fakt prča. Vydává nejrůznější zvuky – zpívá, píská, hýká, bručí a troubí a u toho ta mimika ! No super. Další velký pokrok je, že už si pomalu začíná hrát s hračkami. Když mu ukazuju chrastítko a dám mu ho na dosah, už po něm občas chňapne, pevně ho drží, chrastí o 106 a řve u toho radostí jak pardál, že se mu to povedlo. Dávám ho do obýváku na deku pod hrazdičku a s hračkami, které na ni navěsím, si vydrží hrát i hodinu. No hrát….prostě je pozoruje a občas do nich bouchne . Uchopování taky trénuje při kojení, to mě tahá za podprdu nebo za tričko, prostě si mě musí přidržet, abych mu s mlíčkem někam neutekla! Když jsem nad ním skloněná a povídáme si, tak mě zase tahá za vlasy. Taky se dotýká mého obličeje, to je hrozně příjemný. Různě mě osahává na tváři, chytá za nos a jakoby hladí . Až mě jednou poprvé opravdu pohladí, tak se asi pořádně dojmu…Co se týče zvedání hlavičky a pasení koníčků, tak to nám před nějakým týdnem už šlo úplně parádně, leč poslední dobou tyto tělocvičné prvky absolutně bojkotuje. Zaboří hlavu do deku, bručí si tam a není s ním řeč. Dobrá zpráva naopak je, že konečně zvedá nožičky nahoru a kope s nimi vertikálně. Za chvíli už bude cucat ty palečky! Zatím je cucám jen já…mňam…je snad něco lepšího než miminkovské noženky??? V otužování jsme pokročili zase o stupínek níž, tedy na 34 stupňů Celsia. Na těch teda začínáme, na konci koupání je někdy i 32. Víteček to snáší velmi dobře, ten, kdo drkotá zubama, jsem já . Koupu se totiž vždycky s ním. Zpočátku jsme koupali Vítečka obden, ale poslední dobou se víc potí a vůbec je celej umatlanej, jak si strká ruce do pusy, takže se koupeme každý den. Někdy se vydrží 15 minut, někdy ho to za chvíli přestane bavit a jdeme ven. Záleží, jak je naladěnej. Možná taky proto roste jako z vody! Už máme velikost 68. Nicméně co se týče kojení a onoho odbornou literaturou i paní doktorkou slibovaného prodloužení doby mezi kojeními, hlavně v noci, tak to máme jaksi naopak. Zatímco ve dvou měsících usnul Víteček večer kolem 19:30 a budil se až kolem 1:30 a po kojení okamžitě usnul, teď si to asi zpětně vybírá. Večer se mu nechce spát a kňourá, ale jsem nekompromisní. Utěším ho v postýlce a dřívě či později stejně usne. Nevím, jestli bych byla stejně neoblomná, kdyby tam opravdu plakal a dlouho. Zatím to je opravdu jen takové kňourání. Vzbudí se ale kolem jedenácté a potom už každé 2–3 hodiny. U kojení je hrozně neklidnej, takže se moc nenapije a tím pádem je za chvíli zase vzhůru. Doktorka mi popradila, abych ho „uspala“ jakousi kaší od Nutrilonu. To jsem okamžitě zamítla. Jarmila v kurzu říkala, že by to mohly být zoubky, že se prořezávají dlouho a vždycky pár dní a pak je zase klid. Natírám a masíruju mu dásně heřmánkovým olejem, tak uvidíme.Jinak je Víťulka zlatíčko, každý den s ním si krásně užiju a těším se na další .4) PostelMáme novou postel. Stará strašně vrzala. Dostala jsem ji od Honzíka k narozeninám. No a taky jsem vystěhovala Bufinku z ložnice. Sice mi to rve sérdéčko, ale občas jsem v noci usnula i s Vítečkem u kojení a bála jsem se, aby ho třeba neškrábla. Takže Bufča spává v obýváku a my s tátou už se musíme zahřívat sami.Tak to je asi všechno, na co si vzpomínám. Zítra šoupnu na web Obrázky z rodinného života 10 (doufám!!! já jsem občas hrozná slibotechna, co?). Mějte se krásně a nenechte se vtáhnout do předvánočního shonu a stresu. Hezky si užívejte čas adventní a občas si připomeňte, že když nejde o život…Papánek, zdraví L + Víteček