Pátek 19. leden 2007

Ano, ano, jsem tu po neomluvitelné pauze s více či méně žhavými novinkami z našeho tábořiště na Vídeňské. Již je tomu něco přes pět měsíců, co jsem matkou Kráti juniora, a navzdory proroctví mojí maminky jsme dosud ani neshnili ve špíně ani neumřeli hlady. Pravda je, že od té doby, co Víteček tráví velkou část dne v obýváku na zemi (tedy na koberci a na dece) mezi hromadou hraček svých a Bufčiných, vypadá to tu spíš jako vojenské ležení než obývací pokoj. S Bufčou se převalují jeden přes druhého, berou si navzájem hračky a s chutí je degustují. Víťovi zachutnaly ty „šimravé“ – tedy ty plné černých chlupů a Bufince zase ti „voňaví“ plyšáci, které cipísek požgryndal či poblinkal. Přísná hygienická opatření prvních měsíců Vítečkova života vzala zasvé a teď už je na něm, jak se s Bufčiným jazyčiskem a chlupama vypořádá. No ale vezměme ty novinky popořád­ku…volím tematické rozčlenění..tak do toho!

 

Výška, váha, teplota, tlak, rosný bod…

Tento týden jsme byli v poradně, takže aktuální stav jest tento: 6550g, 67cm – pěkné, ne?  Velikost oblečení 68. Oblíbené značky – Nike, Adidas, Calvin Klein, Reebok, Carter´s, OshKosh,…babička Věra nám ho rozmazluje .

Zuby – 0 ks

Víťův apetit, jídelníček, stolice…

Ve třech měsících dochází u kojenců k prodloužení doby kojení, děti se více nají a intervaly mezi kojeními se tedy prodlouží. S tím nastává i kýžený několikahodinový noční klid pro maminky. NE tak u nás. Víteček chce, abych si ho porádně užila . Proto i nadále baští 5 minut, zato každé 3 hodiny přes den a 2–3 v noci. Kdeže doby jsou ty, kdy budil se až ve 2 v noci . Někdy je u kojení přicuclej jak klíště a saje a saje, až mám pocit, že to mlíko snad tahá z palce u nohy. Pak odpadne a usne. Jindy si kojení pojme spíš jako hrátky s prsem, dělá u toho blbosti, akrobacii, mručí a bručí, „kouše“ mě dásněma, a když mu utnu tipec, začne se rozčilovat a vzpomene si, že měl vlastně pít. Většinou kojíme z jednoho prsa, když má velkej hlad a po odříhnutí je nevrlej, dáme nášup. Fakt, že se dosyta nabaštil je provázen hlasitým smíchem, zpěvem a pusou od ucha k uchu . Jídelníček je stále „pestrý“, maminčino mlíčko. Naše pediatrička mě sice od čtvrtého měsíce nutí k příkrmu, přestože Víteček přibývá dobře. My na ni ale prdíme, protože si myslíme, že do 6 měsíců Vítečkovi stačí mlíčko, tak proč zatěžovat ještě nevyzrálý trávicí trakt (stejně funkční jako u dospělého je až v 6 letech!) tak brzy. Nicméně v den „půlnarozenin“ dos­tane Vítek svou PRVNÍ LŽIČKU. Moje povědomí o příkrmech bylo ještě donedávna takřka nulové, takže jsem přivítala, když nám poslední 3 pondělky v kurzech vykládala paní Fleková, odbornice na dětskou výživu, o tom, co, kdy a jak dětem dávat. Mám několikastránkový sylabus, tedy hurá na to. No hurá …..dokud jen kojíme, je to paráda. Žádná práce, jídlo vždy po ruce – čerstvé, teplé jak má být, co víc si přát! Teď budu klohnit mrkvičky, aspoň bude legrace. Ale jinak chci kojit rozhodně dál, ještě aspoň rok. Uvidíme. Jo a ještě ty pokakaný plíny….tak 1× denně kvalitní, hutná, již bohužel méně voňavá nálož. Co se týče prdíků, tak z těch jsou uže taky spíš prdy…a řáďácký!!! Hlavně, že to jde ven. Jak ráda a často (na svou a Víťovu obranu) doma říkám – Kdo prdí, zdraví si tvrdí!

Takový náš obyčejný den

V tomhle směru se nic moc za poslední měsíce nezměnilo. Vítek se budí kolem sedmé, vezmu si ho do postele, kde mi vykládá, co se mu v noci zdálo, stěžuje si, jak Bufča v noci chrápala a jak táta prděl. Před osmou kojíme, pak vstáváme. Víteček si hraje v obýváku, žvatlá a zpívá. Mezi devátou a desátou si dává obyčejně ještě „dvacet“ v houpačce. V 11 ko­jíme, potom ho dám většinou do kočárku, vybavím chůvičkou  a vystrčím na balkon. Vydrží 2–3 hoďky spát. Ve 14 kojíme a pak jdeme ven. Další kojení je v 17, potom si hrajeme a děláme blbosti až do 19, kdy zabereme koupelnu a šploucháme se ve vaně. Kolem půl osmé kojíme, ukolébavka a povídání na dobrou noc a chrupky chrupky. Víteček bez problémů usne sám, někdy odpadne hned při kojení, tak ho jen přenesu a někdy si tam chvíli žvatlá, potom usne. V noci kojíme nepravidelně, ale přes den se to ustálilo a Vítek chce opravdu přesně po 3 hodinách. Máme tedy jakýsi řád, to je bezva, můžeme plánovat, co budeme dělat, kdy ven, kdy můžeme pozvat návštěvu  tak. 

Motorika, řeč, zpěv a jiné dovednosti

Víťa už pase koníčky bez problémů, na bříšku vydrží občas  docela dlouho. Každou chvíli se převalí ze zad na bříško, zpět ještě ne. Za chvíli mu ale dojdou síly, a to potom zoufale volá o pomoc. Převalíme ho zpátky a za minutu je tam zas. Za chvíli nářek….a tak se to opakuje stále dokola. Na bříšku se zvedá na celých rukou, zvedá i hrudníček a rozhlíží se dokola. Při tom má však stále trošku vyděšený výraz a z pusy tekoucí dlouhou slinu…viz fotografie. Taky si na bříšku dokáže přisunout hračku, vzít si ji do ruky a dát do pusinky. Kam jinam. Tam putuje vše, co je na dosah. Někdy bohužel třeba i Bufčino ucho. Víteček taky zvedá nožky nad bříško a na Štědrý den si poprvé chytnul nožku ručičkou. Od té doby má další hračku…. Když ho chytíme za ruce a přitahujeme do sedu (což ale neděláváme, nemá se to), hlavička už Víťovi nevisí dozadu, jako by nebyla jeho, ale zvedá ji. Dalším prvkem z repertoáru Víťovy akrobacie je „most“. Leží na zádech, najednou se celej zpevní a zvedne tělo i zadeček a udělá most. Při přebalování mu chci nadzvednout nohy z podložky a on se zase zatne, takže ho zvednu jak prkno celýho. Je s ním prostě sranda. Za ty dva měsíce je to obrovská změna, Vítek už není mimouš, ale začíná to být děcko. Žvatlá, brumlá, pořád vydává nějaké zvuky, docela legrační, píská, prská, slintá a SMĚJE SE NAHLAS! To je fakt taková legrace, když s ním já nebo Honi blbneme a rozesmíváme, dostane úplnej záchvat a řeže se na celý kolo !

Mezi Vítečkovy oblíbené činnosti dále patří: tahání maminky za vlasy, fackování maminky nebo tatínka, tahání Bufči za uši nebo pusu, koupání, potom se mu taky líbí, když spolu poskakujeme, když ležím na zádech nebo stojím a držím ho nad sebou, koukání do zrcadla a hlavně CUCÁNÍ naprosto všeho. Někdy ho během dne musím i několikrát převléknout, protože je proslintaný i přes bryndák až na kůži. Moc rád se mnou chodí do spíže. Otevřu dveře, držím ho před sebou v klubíčku a on kouká na tu spoustu barevných sáčků a krabiček a všechno ohmatává. Nejraději má to, co nejvíc šustí. Oči mu jen lítají sem a tam a neví, co by vzal dřív do ruky. Ve chvíli, kdy začne lehčí věci vyhazovat z poliček, je čas uzobnout si čokoládky a jít s Víťou objevovat zase jiná zákoutí našeho bytu. Jak jsem v těhotenství pořád psala ten deníček, tak to na Vítkovi asi zanechalo následky…je úplně u vytržení, když si ho Honzík vezme k počítači a nechá ho ťukat do klávesnice. To ale nebývá na dlouho, protože za chvilku se klávesnice topí ve slinách….

Útok bacila…

Před týdnem nám Víteček ochořel. Dostal rýmu a v noci hodně kašlal, měl teplotu a byl moc zahleněný. Hned na druhý den jsem s ním raději zašla k paní doktorce. Na průduškách nic neměl, takže jsme dostali Stoptussin na kašel a nějaké kapky na vytírání nosu. Sestřička jako že mi ukáže, jak se odsávají hleny. Vzala tu hadičkovou odsávačku, co máme doma, Vítečkovi chytla hlavu a nacpala mu asi 8cm té hadičky do nosánku, musel to mít až v krku!!! Ten plakáááál, ach jóóó, bylo to hrozný. Doma jsme s Honim nebyli schopni mu to narvat tak hluboko, prostě nám to nešlo a ani jeden to vlastně nechtěl dělat . Koupila jsem teda odsávačku, která se připojí na vysavač. Ač to zní drasticky, je mnohem šetrnější, jde to s ní líp a Víteček u toho nepláče. Kašle už jsme se zbavili, rýmu ještě trochu má, ale snad to o víkendu doléčíme a v pondělí zase hurá za dětma na kurz!

Kurzy

Stále chodíme každé pondělí s maminama a dětma na kurzy k Jarmile. Střídavě máme psychomotoriku, masáže, posilování pánevního dna, výživu dětí, teď bude logopedie a tak. Je to bezva. Jednak se dostanu mezi lidi, probereme s mamčama, co je potřeba a dozvíme se spoustu nových věcí. Teď už to sice nebude každý týden, ale jen asi 1× za měsíc, ale zato od 1. února začne nový kurz „Sluníčka“. Budou to různé hudebně-pohybové aktivity pro maminky a děti. Budeme chodit ve čtvrtek od 9 ráno, stejná parta, už se moc těším.

O Vánocích jsem už napsala, takže to je asi vše, co se u nás v posledních týdnech událo. Doufám, že na další reportáž si najdu čas dříve než za dva měsíce .

Mějte se hezky, přečkejte chřipkovou epidemii ve zdraví a těšte se s náma na jaro. Už aby tu bylo!!! Nebo vy jste lyžaři a jiní sněhumilové? Tak vám přeju, aby přece jen ještě něco napadlo. Trošku. Aby se Bufča vyřádila, loni byla z těch závějí, co byly i tady u nás v Brně, úplně vedle.

Ahój

P.S. Dole ještě nějaké střípky z dneška…