Děti jsou vděčný objekt k fotografování, jejich bezprostřednost je super, jejda to by se to fotilo. Včera byl Vítek s celou rodinkou opět u nás v Olomouci, no a to je pro mne vždycky den „D“. Půlrok utekl jak voda a Víťas začíná pěkně rozvazovat a už mu pomalu začíná být všude těsno. Deky začínají být rozlohou malé a Bufča již občas inkasuje trvdý úchop do oblasli tlamy a jejich nadměrně vyvinutých pysků. Mně se už rukou dostal taky až někde těsně před krční mandle, podvědomě jsem ze sebe dostal dlouhé éééééééé a slzy mi vyhrkly až na Vítka. Pár vousů z knírka už mu taky zůstalo mezi prsty, a to jsou důkazy, že je to kluk, jak má být a ne žádný poseroutka. Myslím, že si jednou Bufču osedlá a Honza bude v předsíni dělat Taxis a Lucka proutěné překážky. Jen si užívejte, já si vzpomínám, že jsem taky skákal v ložnici ze skříní do posletí a pak, než přišel pan stolář, spali naši na zemi obklopeni ohradou z bývalých postelí. Pravda, chvilku se mi u jídla lépe stálo než sedělo, ale dnes jsou silnějším zážitkem vzpomínky na ony letecké dny než na čaganové kapky, které následovaly a staly se neoddělitelnou součástí mého mládí. Doufám, že toto vás nečeká, určitě to Vítkovi neřeknu a nebudu ho navádět. Jsem rád, že má Víteček kolem sebe spoustu kamarádů, že se pořád něco děje, a že má doma takové zázemí jaké má. Má štěstí, že má oba rodiče pořád u sebe, není to obvyklé a je to ve většině rodin přirozeně nereálné. Je to ale na něm poznat, je vidět jak je klidné, spokojené a naprosto bezproblémové dítě. Já jsme ho slyšel plakat jen co by novorozeně a to se mě asi polekal -nedivím se. K zítřejším polonarozeninám Ti Vítečku přeji stejnou pohodu a klidné zázemí jaké doma máš, to samé přeji i Lucince a Honzíkovi, na Bufču nesmím zapomenout. Pokud na tom máme někde v koutku třeba jen malinkou zásluhu i já s babičkou tak je to paráda a odměnou je nám každé setkání s Vámi. Mějte se hezky a čekám na zpávy o nějakých Vítkových lumpárnách !!!

Posilam odkaz na jednu zajimavou stranku, treba by se vam mohl libit.