Neděle 04. březen 2007

S tím, jak se blížily Vítkovi půlroční narozeniny, blížil se i tolik očekávaný okamžik, kdy Víťa poprvé ochutná něco jiného než maminčino mlíčko. Nemyslím si (a určitě ani Víťa), že by mému mléku mohlo něco co do chuti konkurovat (o tom je přesvědčen jenom taťka), ale je dobré nabídnout děťátku lžičkou nové chutě, aby se z něho nestal zarytej prsař-maminkáč-závislák. A taky jak mimouš roste, má i větší nároky na složení stravy, vitamíny, prvky a tak a souhlasím s tím, že po 6. měsíci už výhradní kojení pomalu přestává stačit.

Cipísek měl jako dárek k narozeninám slíbenou brokolici, ale nakonec se „první lžička“ o jeden den odsunula. Ano, je to ostudné . Ač poctivě teoreticky připravena - kopy nastudovaných materiálů, série absolvovaných přednášek + vlastní (snad) zdravý rozum, opomněla jsem složku neméně podstatnou, a to vybavenost materiální!!! Zjistila jsem, že nemám, ano, LŽIČKU, prosímpěkně! Tedy lžičky nějaké doma máme, to ano, ale takovou tu malou, plastovou, co se vejde do dětské pusinky. Jak jsem na tohle mohla zapomenout! Brokolice tedy putovala zpět do spíže a já do Intersparu pro lžičku.

Kýžený okamžik nastal v úterý 13. února kolem 11. hodiny dopolední. Vše bylo připraveno. Táta, já, Víťa, fotograf Johny, bavlněná plena a půl skleničky brokolice ohřáté ve vodní lázni na takovouakorát teplotu. I přes rady zkušených maminek jsme odmítli pokrýt sebe, kuchyň či Víťu omyvatelným obalovým materiálem, protože NAŠE dítě bude jíst SLUŠNĚ. Neviděli jsme důvod, pro bychom měli být zachvistaní brokolicí od hlavy k patě, jak je často možno vidět na fotkách v rodinných albech. Navíc, když ho budu krmit já, že jo. Prostě Vitoldo otevře pusinku, já řeknu Ham! a šoupnu mu do ní tu brokolici. Žádný problém . Snad jen tu plínu jsem Vítečkovi omotala kolem krku, co kdybychom přeci trošku utrousili…Táta vzal syna na klín, Johny foťák a já skleničku s khaki kaší, jejíž odér se na pomyslné stupnici vůní pohyboval někde mezi „nepříliš vonící“ a „smrad jak hrad“. Táta, jak to uviděl a ucítil, jal se Vítečkovi jeho první nemléčnou baštu okamžitě znechucovat výrazy až hanlivými, výmluvnou mimikou a gestikulací. Víťa varování nepochopil a smál se a smál se….….až do té doby, než první lžička zmizela v jeho pusince (viz obr.). Krmení lva trvalo 20 minut s úspěšností asi 5%. Většina brokolice byla na plíně, něco zůstalo v misce, což mimochodem Víťův otec naprosto hystericky odmítal ochutnat, natož dojíst!

Víťa to má tedy za sebou. Na poprvé to šlo . V úterý už to budou 3 týdny, co přikrmujeme. Víteček ochutnal postupně brokolici, květák, mrkev, rýži a včera poprvé i dvousložkový příkrm – brokolici s rýží a dnes mrkvičku s brambory. Zatím žádná alergie, takže dobrý. Začínali jsme několika lžičkami, teď už zbaští i celou 125g skleničku. Před třemi dny jsem zkusila dát Vítkovi večer rýžovou kaši v naději, že bude trochu déle spát. Dalo mi práci sehnat úplně obyčejnou, bez mléka, cukru, vanilky a jiných, pro kojence nevhodných přídavků. Je to rýžová nemléčná od Hami a nedělám ji s mlékem, ale jen s převařenou kojeneckou vodou. Efekt zatím nic moc, Víťa vydrží poprvé tak 4 hodiny, potom už jedem zase po třech. Já chci spááááááááááááát ! Ale ne, není to tak hrozný. Příkrm dávám mezi 10:30 a 11:00 a kaši po koupání před spaním, kolem 19:30. Po každém příkrmu ale ještě kojím, kojení nešidíme. Kojíme vlastně stejně často a má pocit, že i stejně dlouho, jako předtím. Chci svojeho mumínka kojit co nejdéle.

Zatím příkrmy kupuju, vyzkoušela jsem Hami „první lžička“ – brokolici, květák a mrkev, to jsou jediné jednosložkové zeleninové, které mají, a potom Hipp – mrkev, brokolici s rýží a mrkev s brambory. Není to cenově zas až tak nedostupné, protože je to z Bio zeleniny. Kdybych ji chtěla kupovat a vařit z ní, také není nejlevnější. Uvidíme, jak moc bude Víťa baštit, zvážím, co se vyplatí. Pokud budu vařit, tak zatím jedině z Bio zeleniny, ta ze supermarketů je plná dusičnanů . Jednou se jí Víťa nevyhne, to je jasné, ale proč mu to cpát už tak brzy, když nemusím. Takže tak. Zatím pojedeme střídavě to, co už máme vyzkoušené a asi za měsíc zkusíme nějaké ovoce, jablíčko nebo hrušku.

Jinak hned po několika dalších krmeních jsem dala zkušeným maminkám, co radí dát igelit všude tam, kde to půjde, za pravdu. Fakt jsem si naivně myslela, že když dítě krmím, nemůžeme vypadat, jako bychom se v tom jídle vykoupali. Ale kdeže! Víťovi zachutnalo, takže si to krmení řádně užívá – vykládá u toho různé příhody, směje se, prská, bublá, „startuje motorku“, sápe se po lžičce, po misce, v nestřežené chvíli pak zkouší prstíčky, zda má mrkev tu správnou teplotu, strká si prstíčky i do pusy i do krku a dáví se jimi, no a bohužel s plnou pusou mrkve i pčíká !!! Věci a lidé, kteří jsou ve Víťově dosahu a doprsku a nejsou skryti či dostatečně chráněni, jsou okamžitě zatentovaní, pardon, že použiji tohoto výrazu – jak sviňa. Ano. Raději ani nepomýšlím na to, jak bude probíhat za pár měsíců Vítečkovo samokrmení  .

P.S. Fotky nekomentuju, je to zbytečné . Ty s taťkou, to je „premiéra“ a ty v autosedačce jsou z minulého týdne.