Víteček je už kus chlapa a každé setkání s ním je pro mne silný zážitek. Vždycky je na něm něco jiného, víc šibalského a hlavně pohyblivějšího. Jen ta slinka pod bradičkou, ta k němu patří jak k velbloudovi hrby. Však už brzy bude první zoubek a bude po srandičkách. Víteček je hrozně hodný, neslyšel jsem ho plakat ani nepamatuji, pořád se na všechny směje a s Bufčou si vystačí hrát celý den. Už se z něj linou různé zvuky a každou chvilku má v oblibě něco jiného a repertoár má hodně široký. Však taky spolu budeme na chaloupce zpívat, a už jsem si pro první písničky vyhléhl další hudební nástroj do své bohaté sbírky. Ten bude jen na chalupě a pro mě a pro Vítečka. Co to bude uvidítě, určitě Vám Lucka napíše, jak má Vítek prdlýho dědka. Je to s ním moc krásné, nikdy bych nevěřil, že mě to tak sevře a pohltí. Má štěstí, že je v tom Brně, protože jinak bychom se o něj pořád handrkovali. Náš společný čas přijde až na chalupě, hrozně moc se na to těším, kladívko už má v šuplíku. Vítečku, bašti, ať rosteš, až udržíš krajíc chleba v ruce, tak jsi můj !!! ( no a taky babiččin, ta nám ho musí ukrojit a namazat, protože MY DVA na to nebudeme mít čas)