Tak jsme bez Vítka dlouho nevydrželi a podle přísloví o hoře a mohamedánovi jsme v neděli ráno vtrhli na Vídeňskou. Cipísek už byl dobře naladěn, a tak jsme s babčou ( ježiši s manželkou ) vypadli směr někdebrno. My chalupáři nemůžeme minout 30m vysokou reklamu Bauhausu a Hornbachu, a tak to tentokrát trochu odnesla babička. S Vítkem jsem se domluvil, že příště uděláme babče radost a vezmeme to někde přes sekáč kolem ťamanů a skončíme u stánku na levnou krásu. Jenže s tím šídlem v kočárku to už je opravdu zážitek, šráky jsou pořád napnuté doleva, doprava, chvilku vydrží dělat tankistu, a pak znovu hurá na kontrolu podvozku. Babička z toho měla trochu nerva, popruhy v ní nevzbuzovaly ten správný pocit jistoty a tvrdila, že je to tak na řetěz a hmoždinky do betonu. Já jsem to tak neprožíval a Vítek si to vysloveně užíval. Byl v jednom pohybu a ze spaní nebylo nic. On už ví, že když přijede děda, tak se musí pořád něco dít a chrnět můžeme až potom. V houpačce byl nejdřív vyloženě nejistý, ale při druhém pokusu si to už užíval a svým bobřím chrupem se dokonce pustil do provazů. Je to kluk jak má být a jen ať mu to vše vydrží. To hlavní nás Vítečku teprve čeká !!!