Já tedy něco napíšu, jak jsme se o letošních Vánocích měli.
Měli jsme se móc hezky, já prostě Vánoce miluju ! Vždycky jsme je
doma měli nádherné, voňavé, stromečkové, vánočkové, pohodové a
pohádkové, vždycky jsme se těšili na hrachovou polévku, na zdobení
stromečku a dopolední procházku a nemohli se dočkat večera, až Ježíšek
zazvoní na zvoneček. Vždycky jsme se na Štědrý večer sešli celá rodina
i s babičkami a dědečky, takže nás bylo kolem stolu i stromečku
plno, prostě tak, jak to máme rádi 
. No a když se k tomu loni přidal malilinkej Víťa, bylo to
ještě hezčí. A letos? No jaké to mohlo být, když z našeho
malilinkatého Víti je kluk jak buk, co už běhá, začíná povídat, sám
papá a pije? Bylo to prostě super 
!
22. prosince proběhlo velké balení, následující den jsme to nastrkali do Renoška, ten se chudák pěkně prohnul a vyrazili jsme směr Veverka. Tam už babička s dědou všechno uklízeli a topili a chystali na příjezd svého milovaného vnoučka. Byl tam s námi také Johny, tedy můj bratr, jež přijel až z dalekého Dánska, kde momentálně studuje.
Na Štědrý den ráno jel Johny do Olomouce pro babičku a dědu a přivezl
je za náma. My jsme mezitím zdobili stromeček (každou pověšenou ozdobu
Víťa asi 3× sundal), takže ač nebyl stromeček velký, zabralo nám
to víc jak hodinu. Potom s Víťou šup do kombinézky a šup na
kopec prubnout boby. Docela foukalo, takže asi za třičtvrtě hodiny jsme byli
prokřehlí ma kost – á šup ke kamnům a hrachová polévka, mňam,
mňam, do toho pohádky…Aby nám čekání na Ježíška líp uteklo, dali
jsme si odpoledne ještě jednu bobovačku a procházku. K večeři se
podával tradiční smažený kapr, taky smažený amur a pro slabší povahy
řízečky. Po večeři jsme šli nahoru do pokoje, aby mohl Ježíšek
nerušeně do obýváku vsypat oknem všechny dárečky a nachystat překvápko
– prskavky. Víťa byl z toho u vytržení, když to viděl,
koukal a koukal a moc se mu to líbilo. A představte si, že Víťa letos
už rozdával dárečky. Vždycky jsem mu nějaký podala, řekla mu, komu ho
má předat a – zvládal to na jedničku 
! Při rozbalování dárků ho tedy více zajímaly ty barevné
papíry a nůžky, ale potom si našel další zábavu. Bral už rozbalené
dárky a nosil je někomu jinému. Na konci to tedy vypadalo tak, že každý
měl u sebe hromádku věcí, které mu ale většinou vůbec nepatřily
. Museli jsme být asi hodní, protože se Ježíšek opět
prásknul přes kapsu. Napíšu, co dostal Vitoušek: Domeček, klavírek,
xylofon, Lego sanitku, bagr a jeřáb s kostkama, puzzle pro mrňouse,
kyblík s plastelínou, magnetky na lednici, malířský
stojan a spoustu knížek.
Na Boží hod dopoledne jsme jeli do Jiříkova na výstavu a odpoledne do
Tovéře a z Tovéře do Dvorců za babičkou Věrou, dědou Jirkou a
strýcem Jiříkem. Večer jsme si udělali Ježíška, Víteček dostal spoustu
oblečků, taky knížky a nějaké hračky. 27. rposince jsme se vrátili zpět
na Veverku. Byla to pohoda. Babička vařila, děda si hrál celý den
s Víťou….no a já jsem si s něma hrála taky. Nejvíc
Vítečka bavilo, když hráli s dědou na harmoniku, když jsme
s schovávali v domečku, když děda kouzlil s piškotem a když
jsme bobovali .
Domů do Brna jsme se vrátili den před Silvestrem. Cestou jsem se zastavili
u tety Olgy a prababičky a pradědy v Přerově. Nový rok jsme
s Honim přivítali tedy doma, v poklidu. Na Nový rok potom
nechyběla procházka, stejně jako čočková polévka – letos se ty love
teda budou hodit 
.
No však uvidíte na fotkách, jak jsme si to užili…Vánoce jsou prostě krásný a kdo říká, že je nijak zvlášť neprožívá, toho je mi líto.
papa 
ještě se pracuje na poslední várce foteček – ze Štědrého večera…
Pátek 11. 1. 2008 v 13.02
uzasny, krasa, nadhera, sama radost!
Pátek 11. 1. 2008 v 22.02
Tak to byly vánoce jako z učebnice, přeji takové každému a je mi líto těch co takové mít nemůžou a nebo to považují za zbytečné emoce. Ruku na srdce, kolik takových dnů v roce máme, kolikrát jsme bez starostí všichi spolu. Já si to teda užívám plnými doušky, vždycky to tak u nás od mala bylo a kdo by to chtěl u nás nějak pozměnit má se mnou co do činění. Nechám se ukecat na ledaco, ale tady se nic měnit teda určitě nebude. Jsem rád že to tak bere i Lucka s Honzíkem a mají z toho stejně krásné zážitky jako my s babičkou a Péťou. Víteček to vše posouvá ještě mnohem dál a bylo to s ním a všemi opravdu moc hezké, pohodové a věřím že zážitky mají všichni stejné. Víc asi o tom nemá cenu psát, snad ty fotky potvrdí že nekecám. Ježíšek byl ke všem spravedlivý a jak jsem to viděl tak i hodně štědrý, i když o tom to není ale to kouzlo zabaleného dárečku je asi tou třešničkou na dortu nějkrásnějšího dne v roce. A nakonec já jsem to nevymyslel že se ten den jmenuje Štědrý a když jsme byli všichni hodní tak za to nemůžeme. Akorát teda s těma snowbordama jsi nám teda milý Ježíšku dal. Tady jsi to přehnal, já jsem zase tak hodný nebyl a babička zase tak moc nezlobila aby jsi ji takto potrestal. Mám teď trochu starostí, to víš domácí násilí je teď v kurzu jako kdysi Rubikova kostka a tady končí legrace. Babička je po pár lekcích modrá jako kdyby k nám na pomlázku přišek kat Mydlář a těžko by mi kdo věřil že všechny tyto podlitiny jsou důsledkem pádu na sníh. Z toho by mě nevysekal ani p. Sokol, známý to obhájce dělníků pracujících v tunelech. Babička vypadá dobře do té doby než večer mění spodní prádlo za noční kočili. Ještě že je to zimní sport a babča má kožuch až na zem. Je ale statečná, jezdíme se trápit i ve všední den večer což jí vyhovuje nejvíc protože ji prý při umělém osvětlení v helmě a brýlích nikdo nepozná. Pro zichr ještě střídá bundy a různé strany sjezdovek. To já sebou peru furt na jednom místě, už mě všichni znají a jsem již součástí zábavy lidí jedoucích na šlepru. Já na ty mimikry kašlu, jsem rád že někomu udělám radost. Myslím si že už mi to začíná jít, protože ve středu když se mi při jdenom brzdícím manévru dostaly nohy podstatně výš než hlava zařval někdo na vleku \
Pátek 11. 1. 2008 v 22.14
Asi jsem přečerpal kapacitu článku, na takové vykecávky nejsou stránky stavěné, ale musím Vám to dopovědět. Takže zařval někdo na vleku – týýý vole Valenta. Jo když se chce tak do jde a výsledky jsou hned vidět. Tento víken je ale odpočinkový, je u nás Víteček – sám, a tak budou procházky, zoologická, boby – jen zdraví hoši, stavebnice, knížky a pohádky.
Neděle 13. 1. 2008 v 12.53
Krasne jste si to uzili :) Moc pekne fotky, ale to pisu porad.