Čtvrtek 14. Únor 2008

Kauza nočník aneb o čem se momentálně hovoří mezi maminkami…<p>„Chodí ti už na nočník?“ Nechodí. „A vysazuješ ho?“ Nevysazuju. "Ne????????????­????? Ne.

Otázky, které se na nás sypaly několik posledních měsíců. Víťa má plíny a s nočníkem začneme, až přijde čas. To byla moje odpověď. Myslím, že v létě na Veverce ten čas přijde . Zatím z toho nemá rozum a vypěstovat v něm vyprazdňování do nočníku na základě reflexu – aha, nočník, teď se po mně chce, abych se vyčůral – nechci. To, že to babička s dědou v Olomouci začali citlivě zkoušet mi pochopitelně nevadí, jen ať si hrnec oťuká, ale naše priorita to momentálně není. No a zase jsem našla článek, který přesně vystihuje to, co si to tom myslím i já. Tak šup sem s ním!  (Babi Hani, doufám, že ty jsi mě plínkou přes obličej nemátila!!! )

Jo a koukám, že to u nadpisů dělá ňákou paseku, holt nejsem programátorka…

 

 

Říkáte si, že už je vaše dítě dost velké, aby mohlo chodit na nočník? A že právě v letních měsících je ta správná doba na nácvik. Máte pravdu…

Vlétě se řada dětí zbaví plenek. Hlavně kvůli tomu, že se nabízí úžasná alternativa nočníku: travička. Nemusíme se bát, že dítě nastydne, necháme-li je nahaté běhat po zahradě, a ono si při „kropení“ kytiček či trávy snáze uvědomí, co se to vlastně děje, když čurá.

<font>„To za nás…“</fon­t>
Drastické a nesprávné metody dřívějších dob, kdy se děti na nočník vysazovaly v půl roce a kdy se ostře hlídalo, aby roční batole bylo bez plen, se už naštěstí nepraktikují. I když matky a babičky dnešních maminek často připomínají: „to za nás…“ Ještě před třiceti lety totiž nebylo vzácností vidět přivázané miminko k opoře (ještě samostatně nesedící) dřepět hodinu na nočníku. Nebo slyšet plesknutí mokrou plenou přes tvářičku s výstrahou: to aby sis příště pamatoval! Dnešní maminky jsou obecně informovanější a citlivější a vědí, že v roce si dítě obvykle ještě neuvědomuje svoje vylučování, natož aby své vyprázdnění dokázalo regulovat. Dětští psychologové dnes upozorňují na rizika uspěchání procesu vyprazdňování na nočník: předčasný a přehnaný tlak ze strany rodiče ve všem, co se týká intimní hygieny dítěte, může mít v dospělosti negativní následky v podobě traumat a různých psychických obtíží.

<font>Kdy začít?</font>
„Ne dříve než v roce a půl, pokud se toho dítě samo aktivně nedožaduje dříve. Optimálně kolem dvou let, zkrátí se tím doba nácviku,“ říká dětská psycholožka PhDr. ing. Iva Jungwirthová. Dále vysvětluje: „Rozhodně nespěchat, hlavně nenutit sedět na nočníku a nedělat kolem toho rozruch, nestojí to za to. Některé děti odmítnou nočník hned – pak je nejlepší ho schovat a zkusit to znovu za měsíc. Můžeme také hned zkoušet posazovat děti na záchod s prkénkem  nebo učit kluky čurat ve stoje jako táta. Některé děti čurají při puštěné tekoucí vodě, pak je možné napomoci puštěním vody. Cest je mnoho, univerzální recept neexistuje, velice záleží na trpělivosti a nápaditosti rodičů. Ti by hlavně neměli poslouchat výroky typu – už dávno měl, to ty v jeho věku – stresuje to rodiče, a v důsledku toho i dítě. Čím menší problém budeme z chození na nočník dělat, tím lépe.“ Ovládat svěrače začne dítě někdy kolem 18 měsíců, některé ovšem později. Máte-li rok a půl starého mrňouska a on po čtrnácti dnech „učení“ nereaguje na nácvik a stále se čurá „kdy se mu zachce“, zřejmě ještě není zralý. V takovém případě byste ho s nočníkem opravdu jen nemile obtěžovala. Zkuste to znovu za pár týdnů. PhDr. Jungwirthová tvrdí, že „v USA nejsou výjimkou tříleté děti s plenkami. V našich kulturních podmínkách je většina dvouapůlletých dětí přes den bez plen, co se týče nočního plenování, lze být ještě podstatně tolerantnější.“ Nicméně když vašemu dítku nočník „nic neříká“, neznamená to, že ho nemůžete na zahradě nebo na dovolené na pláži nechat běhat bez plen. A když se nehodí, aby bylo nahaté, převléknout holčičce šatičky a chlapečkovi kraťásky v horkém počasí není také žádný problém.

<font>Dá se něco pokazit?</fon­t>
Postupují-li rodiče při nácviku chození na nočník špatně, mohou dítěti způsobit závažné problémy? „Ano,“ tvrdí PhDr. Jungwirthová, „budou-li příliš tvrdí a budou dítě za neúspěch trestat či dokonce bít. Stejně jako můžeme dítě poškodit přehnaným sledováním toho, jak a co jí, vytvořením špatných spacích návyků apod. Toto všechno jsou základní fyziologické funkce, které zdravé dítě nenásilně zvládne. My dospělí můžeme nevhodným zásahem narušit proces, který by jinak proběhl zcela přirozeně. Samozřejmě úplně jiná situace je u dětí s postižením nebo u enurektiků, kde může noční pomočování přetrvávat do dospělosti­.“

<font>Už to skoro umí…</font>
Už se občas stane, že si dítě samo řekne, že potřebuje čurat, nebo že se vyčurá „na povel“, když ho maminka posadí na nočník. Někdy se ale přihodí malá „nehoda“ a rodiče by takovou chvíli neměli dramatizovat. „Stačí jen klidným hlasem okomentovat (Jé, ty jsi mokrý, to se budeme muset převléknout…),“ radí PhDr. Jungwirthová. „Je dobré se v této fázi nácviku občas dítěte zeptat, jestli se nepotřebuje vyčurat, ale nepřehánět to, neupozorňovat na to po pěti minutách. Často se už daří močení, ale dítě kaká do plen, nebo naopak, ale v takové chvíli je už napůl vyhráno. Chce to jen čas. Samozřejmě je důležitá pozitivní motivace, pochvala, případně malá odměna.“

<font>Zůs­taňte v klidu!</fon­t>
Problémy mohou nastat v tzv. období vzdoru, během neoblíbených měsíců vztekání se a razantního odmítání všeho. Děti, které už si docela slušně říkají, nebo se dokonce i samy na nočníčku nebo venku na trávě obslouží, se mohou v tomto období jako „na truc“ znovu nekontrolovatelně počurávat. Potkají-li vás tyto starosti, zůstaňte v klidu. Přepírání a nošení pár kusů náhradního oblečení všude s sebou vás asi nemine, ale nebojte se, problém se vytratí s posledním záchvatem vzteku.

<font>Vě­nujte se dítěti</font>
Na závěr ještě  zkušenost dětské psycholožky Ivy Jungwirthové: „Zažila jsem maminku, která své tři malé děti vysazovala na nočník už před 1. rokem života a děti byly v roce bez plen. Stálo ji to ovšem obrovské množství energie a času, děti dávala na nočník po půl hodině, stále na to musela myslet, všude nosila nočník. Snad kdykoli jsem přišla na návštěvu, některé z dětí sedělo na nočníku. Domnívám se, že vložená energie neodpovídá důležitosti výsledku, že je třeba se u ročního dítěte soustředit na rozvoj řeči, objevování světa kolem, hru, vycházky… a že to  nestojí za to. Není třeba obdivovat děti, které jsou v roce bez plen, užívejme si své děti i s plenami.“

<fon­t>Kupujeme nočník</font>
I když nám ta správná doba na odkládání plen vyjde na léto, nočník koupit musíme. Jaký?
- Dostatečně velký, aby se na něm dobře sedělo a dítě nemělo příliš otlačený zadeček.
- Pro chlapečky se zvýšeným předním okrajem.
- Aby byl dítěti sympatický (vezměte je s sebou do obchodu a pozorujte, který tvar a jaká barevnost se mu líbí).
- Ne moc přeplácaný, dítě se pak nesoustředí na čůrání, ale vidí v nočníku hračku.
- Dobře poslouží i jednoduchý typ (asi za 40 Kč), zkrášlit si ho můžete třeba samolepkami.

 

Vlé­tě se řada dětí zbaví plenek. Hlavně kvůli tomu, že se nabízí úžasná alternativa nočníku: travička. Nemusíme se bát, že dítě nastydne, necháme-li je nahaté běhat po zahradě, a ono si při „kropení“ kytiček či trávy snáze uvědomí, co se to vlastně děje, když čurá.

<font>„To za nás…“</fon­t>
Drastické a nesprávné metody dřívějších dob, kdy se děti na nočník vysazovaly v půl roce a kdy se ostře hlídalo, aby roční batole bylo bez plen, se už naštěstí nepraktikují. I když matky a babičky dnešních maminek často připomínají: „to za nás…“ Ještě před třiceti lety totiž nebylo vzácností vidět přivázané miminko k opoře (ještě samostatně nesedící) dřepět hodinu na nočníku. Nebo slyšet plesknutí mokrou plenou přes tvářičku s výstrahou: to aby sis příště pamatoval! Dnešní maminky jsou obecně informovanější a citlivější a vědí, že v roce si dítě obvykle ještě neuvědomuje svoje vylučování, natož aby své vyprázdnění dokázalo regulovat. Dětští psychologové dnes upozorňují na rizika uspěchání procesu vyprazdňování na nočník: předčasný a přehnaný tlak ze strany rodiče ve všem, co se týká intimní hygieny dítěte, může mít v dospělosti negativní následky v podobě traumat a různých psychických obtíží.

<font>Kdy začít?</font>
„Ne dříve než v roce a půl, pokud se toho dítě samo aktivně nedožaduje dříve. Optimálně kolem dvou let, zkrátí se tím doba nácviku,“ říká dětská psycholožka PhDr. ing. Iva Jungwirthová. Dále vysvětluje: „Rozhodně nespěchat, hlavně nenutit sedět na nočníku a nedělat kolem toho rozruch, nestojí to za to. Některé děti odmítnou nočník hned – pak je nejlepší ho schovat a zkusit to znovu za měsíc. Můžeme také hned zkoušet posazovat děti na záchod s prkénkem  nebo učit kluky čurat ve stoje jako táta. Některé děti čurají při puštěné tekoucí vodě, pak je možné napomoci puštěním vody. Cest je mnoho, univerzální recept neexistuje, velice záleží na trpělivosti a nápaditosti rodičů. Ti by hlavně neměli poslouchat výroky typu – už dávno měl, to ty v jeho věku – stresuje to rodiče, a v důsledku toho i dítě. Čím menší problém budeme z chození na nočník dělat, tím lépe.“ Ovládat svěrače začne dítě někdy kolem 18 měsíců, některé ovšem později. Máte-li rok a půl starého mrňouska a on po čtrnácti dnech „učení“ nereaguje na nácvik a stále se čurá „kdy se mu zachce“, zřejmě ještě není zralý. V takovém případě byste ho s nočníkem opravdu jen nemile obtěžovala. Zkuste to znovu za pár týdnů. PhDr. Jungwirthová tvrdí, že „v USA nejsou výjimkou tříleté děti s plenkami. V našich kulturních podmínkách je většina dvouapůlletých dětí přes den bez plen, co se týče nočního plenování, lze být ještě podstatně tolerantnější.“ Nicméně když vašemu dítku nočník „nic neříká“, neznamená to, že ho nemůžete na zahradě nebo na dovolené na pláži nechat běhat bez plen. A když se nehodí, aby bylo nahaté, převléknout holčičce šatičky a chlapečkovi kraťásky v horkém počasí není také žádný problém.

<font>Dá se něco pokazit?</fon­t>
Postupují-li rodiče při nácviku chození na nočník špatně, mohou dítěti způsobit závažné problémy? „Ano,“ tvrdí PhDr. Jungwirthová, „budou-li příliš tvrdí a budou dítě za neúspěch trestat či dokonce bít. Stejně jako můžeme dítě poškodit přehnaným sledováním toho, jak a co jí, vytvořením špatných spacích návyků apod. Toto všechno jsou základní fyziologické funkce, které zdravé dítě nenásilně zvládne. My dospělí můžeme nevhodným zásahem narušit proces, který by jinak proběhl zcela přirozeně. Samozřejmě úplně jiná situace je u dětí s postižením nebo u enurektiků, kde může noční pomočování přetrvávat do dospělosti­.“

<font>Už to skoro umí…</font>
Už se občas stane, že si dítě samo řekne, že potřebuje čurat, nebo že se vyčurá „na povel“, když ho maminka posadí na nočník. Někdy se ale přihodí malá „nehoda“ a rodiče by takovou chvíli neměli dramatizovat. „Stačí jen klidným hlasem okomentovat (Jé, ty jsi mokrý, to se budeme muset převléknout…),“ radí PhDr. Jungwirthová. „Je dobré se v této fázi nácviku občas dítěte zeptat, jestli se nepotřebuje vyčurat, ale nepřehánět to, neupozorňovat na to po pěti minutách. Často se už daří močení, ale dítě kaká do plen, nebo naopak, ale v takové chvíli je už napůl vyhráno. Chce to jen čas. Samozřejmě je důležitá pozitivní motivace, pochvala, případně malá odměna.“

<font>Zůs­taňte v klidu!</fon­t>
Problémy mohou nastat v tzv. období vzdoru, během neoblíbených měsíců vztekání se a razantního odmítání všeho. Děti, které už si docela slušně říkají, nebo se dokonce i samy na nočníčku nebo venku na trávě obslouží, se mohou v tomto období jako „na truc“ znovu nekontrolovatelně počurávat. Potkají-li vás tyto starosti, zůstaňte v klidu. Přepírání a nošení pár kusů náhradního oblečení všude s sebou vás asi nemine, ale nebojte se, problém se vytratí s posledním záchvatem vzteku.

<font>Vě­nujte se dítěti</font>
Na závěr ještě  zkušenost dětské psycholožky Ivy Jungwirthové: „Zažila jsem maminku, která své tři malé děti vysazovala na nočník už před 1. rokem života a děti byly v roce bez plen. Stálo ji to ovšem obrovské množství energie a času, děti dávala na nočník po půl hodině, stále na to musela myslet, všude nosila nočník. Snad kdykoli jsem přišla na návštěvu, některé z dětí sedělo na nočníku. Domnívám se, že vložená energie neodpovídá důležitosti výsledku, že je třeba se u ročního dítěte soustředit na rozvoj řeči, objevování světa kolem, hru, vycházky… a že to  nestojí za to. Není třeba obdivovat děti, které jsou v roce bez plen, užívejme si své děti i s plenami.“

<fon­t>Kupujeme nočník</font>
I když nám ta správná doba na odkládání plen vyjde na léto, nočník koupit musíme. Jaký?
- Dostatečně velký, aby se na něm dobře sedělo a dítě nemělo příliš otlačený zadeček.
- Pro chlapečky se zvýšeným předním okrajem.
- Aby byl dítěti sympatický (vezměte je s sebou do obchodu a pozorujte, který tvar a jaká barevnost se mu líbí).
- Ne moc přeplácaný, dítě se pak nesoustředí na čůrání, ale vidí v nočníku hračku.
- Dobře poslouží i jednoduchý typ (asi za 40 Kč), zkrášlit si ho můžete třeba samolepkami.

Alena Bartošová