Pane jo, éééé , cítíte to taky? Jen co jsem otevřela svoje stránky,
udeřil mě do mého pršáčku pěkně hustej smrádek! Ticho, pusto,
husto… Zkrátka hodně dlouho zde nikdo nebyl a je to,
bohužel, znát 
. Nezbývá než udělat řáďáckej průvan, razantně to
tady vyvětrat a dát do pořádku!!!
Prázdniny utekly jako voda, pobývali jsme střídavě doma, na Veverce,
taky ve Dvorcích. Když jsme byli doma, okupovali jsme většinu sluncem
vypražených dní náš dvůr a zahradu s pískovištěm. Babi Hani
koupila Víťovi bazének, ve kterém se ale rochnila ponejvíc Bufča a děti
sousedů, jelikož Víťa stále volal „tudííí, tudíí“ a
„neču koupat“. Taky jsme se navštěvovali s Víťovými
kamarády Adámkem a Vojtou a jejich maminkami nebo chodili na hřiště. Na
Veverce to bylo taky prima. Stavěla se krbovna, jezdili jsme s vozíkem do
lesa na šišky a na borůvky, večer dělali ohýnek nebo jsme hráli hru
„Activity“, u které jsme se teda pokaždé pořádně
nařehtali 
. Bufinka oslavila svoje 3. narozeniny, děda Šimon 57.,
Johny 27. a Víteček 2., prateta Babala 80. Spousta narozenin a taky
další přírůstek do rodiny mé sestřenky se slavil na chatě na Dolní
Boudě a na úplném konci prázdnin jsme s Honzíkem oslavili
v Doudlebách nad Orlicí sňatek našich kamarádů Marci a Aldy.
Na začátek školního roku jsem se docela těšila, protože nám
s Víťou začaly zase kroužky. A tentokrát toho máme dost, každý
den jsme někde. I když jsou to skoro každé ráno nervy se
s Víťou někam vypravit, nakonec si to užijeme, je to bezva a lepší
než trčet doma. Odpoledne buď jdeme znovu na procházku, nakoupit nebo na
hřiště nebo jsme doma a hrajeme si. Vařit nestíhám, přiznávám se,
takže si kolem poledne chodíme pro oběd na ZŠ Bakalovo. Máme to kousek,
vaří vcelku dobře a najíme se z toho s Víťou oba. Vždycky se
podívám na net na jídelníček, a když je něco, co nechci Víťovi dát,
uvařím mu večer předtím něco extra. Takže tak. Tátovi začal semestr,
už tedy není s námi tolik doma, ale chodí poctivě s Bufinkou, a
když má čas a potřebuju si něco vyřídit nebo si chci zajít
s holkama na kafe nebo na kosmetiku, tak Vítečka vždycky bez řečí
pohlídá. Poslední dva víkendy si Vítečka vzali naši a já jsem si mohla
odpočinout, uklidit, byli jsme s Honim v kině a na
večeři…takhle si bezvadně dobiju baterky a můžu jet zase dál 
.
O tom, kam s Vítečkem všude chodíme, co už umí, jak mluví, jak kaká na nočník, s čím si nejraději hraje….o tom všem musím taky brzy napsat, jejda, už je toho tolik, že nevím, kde začít. Ale dám se do toho, protože už to začínám pomalu zapomínat, kdy se co stalo poprvé, jaká slova říkal a co prováděl…..a to by byla škoda.
A mám tu ještě jeden pořádnej, ale opravdu pořádnej restík! 
To, že jsem se o našich broučcích za 3 měsíce
jejich prenatálního života ještě nezmínila, to je neomluvitelné 
. Drobečci naši malilinkatí, hned jak budu mít chvilku,
udělám vám vaši vlastní rubriku a budu se snažit zapisovat vše
důležité, co v tom mém bříšku tropíte a jak to všechno prožívám
já, budoucí trojnásobná maminka 
.
Jdu chrnět, zítra nás čeká zase perný den.
pa, vaše L. v 15tt
Neděle 5. 10. 2008 v 23.16
No to mě podrž, ty teda umíš překvapit! Tak držím pěsti, ať jste všichni v pořádku A opravdu piš častěji, ať sem pořád neklikám naprázdno :)
Pondělí 6. 10. 2008 v 8.38
Jupí, jupí, už jsem se bála, že 1) už sem nic nepřidáš… (málo času, starosti…) 2)o Tvých dvou nových mimíscích se nic nedozvíme… :) Gratuluju!!!!! a těším se na pokračování!!!! :) Mnoho pozdravů z Prahy, Věrka :o:
Pondělí 6. 10. 2008 v 12.11
Jůů, já už opravdu nedoufala, že sem ještě někdo kliká…tak moc děkuji za všechny milé vzkazy, jsou pro mne velkou motivací k dalšímu psaní..díky!
Pondělí 6. 10. 2008 v 13.11
Lucinka mi volala že nemá fotky na stránky, co že to se mnou je. Není nic, ale je jich tolik že se do mejlíku nevlezou, a tak dnes pálím a hážu do pošty ať to není na mě že teda jako dlouho nic. No a s těma červíkama tak to je teda nářez, my jsme se to dozvěděli na chalupě na rodinných oslavách. Lucka vytáhla nějakou podle mne nepovedenou fotku a prý co tam jako vidím. Já jsem to odhadoval na nějakou fotku z hvězdárny a hledal jsem velký vůz. Pravda něco tam bylo, ale jen ty dvě kola, fůrik se někde ztratil v mlhovině. Opět jsem byl před celou rodinou za nějvětší troubu, protože to nebyla kola od vozu ale dvě mimíska. Okamžitě mě zvlhly oči a bylo po machrování. Já jsem jim hned přidělil pracovní název Vojta s Vaškem a pořád vyzvídám nějaké novinky a ono se zatím nic moc neděje. Přeji V a V ať jsou brzy vpořádku na čerstvém vzduchu a my všichni se na to moc těšíme a máme přes zimu co dělat abychom vše nachystali, předělali, zbourali, přistavěli, malé prodali, velké koupili, naučili se říkat dobrý, ale prosím dvakrát… Víteček už mi říkal že maminka má v bříšku dvě mimi a že jsou malincí. Jinak je teď asi v tom nejkrásnějším věku a popsat co s ním prožíváme za krásné chvilky by zabralo celou stránku. Je prostě super jako všechny naše a Vaše děti.