Pracuji jako…ďas
.
Ačkoliv jsem si nikdy nepředstavovala, že tomu tak bude, stala se škola
jako taková nedílnou součástí mého života. Od základní školy až
paradoxně po ukončení studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity
v Brně jsem chtěla být čímkoliv, jen né, probůh, paní učitelkou
.
No a čím jsem? Přesně tak. Pančálkou 
!
(Tímto bych chtěla poděkovat paní zástupkyni Mgr. E.Čermákové, že mi
tenkrát zatelefonovala a svým bravurním psychologickým tahem – řekla
mi, že jsem výborná a něco v tom smyslu, že pokud hned nenastoupím,
tak Bakalka půjde do kopru – mě přemluvila a já se stala paní
učitelkou. Jinak bych prodávala svatební šaty. I když jedna paní
astroložka mi potom řekla, aniž o mně cokoliv věděla, že jsem
předurčená k tomu, abych pracovala ve školství,a že pokud tam
ještě nejsem, že mě tam osud stejně zavane. Ale to už jsem byla rok
zavanutá 
).
Koneckonců je to přeci pěkné povolání. Mám ho ráda a jsem na něj
pyšná, nehledě na to, že z něj vyplývají takové výhody, jako jsou
letní prázdniny. Bezesporu ovšem pro psychickou rekonvalescenci naprosto
nezbytné a zasloužené do posledního dne! Kdo nezkusil, nevěří a
remcá. Já si myslím své 
.
Moje práce mě opravdu baví a pokud bude čas, chtěla bych se její problematice na sých stránkách věnovat více. Či méně? (Zatím více jen o mé školičče Bakalce – www.bakalka.cz)