Tak jsem tu zase po nějaké době s dalším příspěvkem. Už týden
přemýšlím, jak s tím ven, jak to napsat. Hledám správná slova,
která by vyjádřila to, co právě prožívám a o co se s vámi
chci podělit. Nic extra moudrého ani vtipného mě nenapadá, takže nechám
myšlenky volně plynout…<p>To bylo takhle úterý 3. ledna 2006.
Sedím u stolu v naší školní jídelně a cpu se špagetama.
Vtom se ke mně nakloní kolegyně a kamarádka Jitule a pošeptá mi:
„Nejseš nějaká nevyspalá?“ Já koukám a říkám, že ne, že
jsem v pohodě, vždyť mám za sebou vánoční prázdniny! „Máš
divný oči. Nejseš těhotná?“ Já? Kdeže! 
To určitě…to asi…nejpíš ne.
I když….No pravda je, že mi to nedalo a přímo z práce jsem
šupajdila do lékárny pro TEST. Z lékárny jsem šupajdila domů a
rovnou do koupelny. Říkám si, no jo, zase další „papírek
s jednou čárkou“ do sbírky, takových zklamání už bylo 
. Když
v tom….božínku….2 proužky!!!!! JSOU TAM!!!!!! JSOU
TÁÁÁM! 
. (Pro nezasvěcené – dva proužky značí přítomnost
hormonu HCG, tedy pozitivní.) Koukám na to jako blázen, mám hroznou radost
a…...dva roky si představuju, jak svému manželovi romanticky
prozradím, že bude táta, jak to nachystám a připravím a…..nakonec
vylítnu z koupelny, valím do obýváku a položím mu před počítač
pro něj nic neříkající dvoučárkovaný mini papírek smočený
v moči. Teď zase kouká on a nechápe, tak vysvětluju….…
. Určitě měl radost, i když z toho byl vykulenej víc
než já a trvalo mu nějaký den, než to vstřebal.
Byl to zatím jen test, ale měla jsem pocit, že se mi úplně změnil
život. Připadala jsem si najednou povznesená nad všechny ty malicherné
problémy, které normálně řeším a asi se mi vyplavil ten hormon štěstí,
páč jsem skoro lítala 
. Vzala jsem Bouffinku a šla na dlouuuhou procházku a
přemýšlela a usmívala se a poskakovala…..asi hodinu (ještěže už
byla tma). A lítám pořád…
No a za týden to potvrdila paní doktorka a za další týden, tedy 17.ledna
i ultrazvuk. Máme fotečku mimíska, měl 20mm a krásně mu už bilo
srdíčko 
.
Asi jsem nikdy neprožívala nic krásnějšího. Je to sice ještě v počátcích, nechci to zakřiknout, ale moc moc se na mimčo těším.
P.S. Mimísek bude mít brzy svoji vlastní rubriku! Budu tam psát, jak roste, a tak vůbec všechno kolem něj.
Úterý 24. 1. 2006 v 8.09
Prostě BOŽÍÍÍÍÍ!
Úterý 24. 1. 2006 v 9.03
Tohle je aspoň deníček :o)) Držím palce a ještě jednou gratuluju ;o)
Úterý 24. 1. 2006 v 9.31
Tak jsem z toho všeho málem jelen. Že máš svoje stránky, to je super, ale že budeš mít taky své v l a s t n í d í t ě, to je přímo famózní. Doufám, že ho nenecháš taky někdy v šalině a že se o něj s Honíkem budete starat, jako by to bylo Vaše vlastní dítě. Jinak moc gratuluju za nás všechny Svoboďáky, držíme pěsti a přejeme hodně, hodně štěstí. Ať se to všechno vyvíjí ke zdárnému konci a v srpnu všichni přivítáme dalšího „LVÍČKA“ do naší rozvětvené rodiny. Dobře jste si to načasovali !!! Pa tetina.
Úterý 24. 1. 2006 v 9.36
Nevím sice, proč čeká můj komentář na schválení, ale to je mi fuk, jen ještě dodávám, jak se tak dívám na tu fotku, že je to celé děda Šimon. Tak to je bomba! No nazdar!!!
Pondělí 30. 1. 2006 v 16.07
Jsem rád, že moje sestra a tvoje přidrzlá tetička pozná krásné věci již v zárodku. Jen doufám ,že nebude mít po mě ve druhé třídě dvojku z chování za konzumaci červeného vína na vánoční besídce, tehdy zvané JOLKA. Ale přežil jsem to, no i když v úplném počátku se nedalo mluvit že ve zdraví, nějak se mi špatně sedělo.