Čtvrtek 09. Únor 2006

To byl takhle jednou čtvrtek, přesně ten minulý. Najednou u nás doma zvonek a za dveřmi náš tatínek. A že prý jede dneska na chalupu (protože stojí ve Veveří, říkáme jí Veverka – pro ty, kdož nevědí), a že prý si přijel pro Bouffinku, aby tam nebyl sám. Takže jsem hafáčka napakovala a těšila se, že si nějaký ten den od ní odpočinu. Vezla si s sebou: 1 pelíšek spací, 1 pelíšek cestovní, deku do auta pro případ nehody, pytlík granulí, svetřík a nejoblíbenější hračky, což je ohryzanej plastovej věšák, plyšovej krtek, co mu říkáme Šerif, kostička, tenisák a malej plyšovej méďa, kterýmu uhryzala očička . Tatínka s Bouffinkou jsem šla doprovodit k autu, a když odjížděli a Bouffi na mě nechápavě koukala z okna, musela jsem málem zamáčknout slzu. Jsem cíťa. V tu chvíli jsem věděla, že bych už hafáčka nemohla nikdy prodat, a že to i s mimčem určitě zvládnem. Večer volal táta z Veverky, co a jak. Uvnitř v chalupě měli –4 stupně, brrrr. Tatínek to ale rozfajroval, takže na noc už měli teplíčko. A kde Bouffinka spala? No samosebou s tatínkem v postýlce. Bouffi to s lidma umí…o den později už sdílela lože nejen s tatínkem, ale i s naší maminkou. Chápete? S naší maminkou, já se picnu . Ale stačily jí dvě noci a těšila se, až si Bouffinku odvezeme. Ale že je to mazel, mami, co?

V sobotu ráno jsme vyrazili my s Honzíkem směr Dvorce se zastávkou ve Štěpánově u babičky. Ta už měla nachystané chlebíčky a čaj, asi věděla, že přijedeme hladoví. Kromě toho taky asi 2l zelňačky, 1l hrachové polévky, pečené papriky s branbourovou kaší a šunkafleky. Chvilku jsme poplkali a pokračovali dál s několika přepravkami jídla. Zlatá babička. Neděle byla ve znamení návštěvy rodičovstva a bratrstva na Veverce a vyzvednutí si Bouffinky. Jéjdá, jak já jsem se na ni těšila . Takže pondělí a úterý už jsme podnikali procházky zase 3 (vlastně 4:-). Taky jsme něco málo nafotili, viz dole.