Středa 01. březen 2006

Jak se tak koukám, bylo to hezkých pár dní, co tu Deníček zel prázdnotou, chudák . Je potřeba to napravit, takže jdu na to:

Já, Honzík i mimísek jsme zase o něco starší, přesně o 20 dní. Co se za tu dobu událo? Vlastně žádné velké vzrůšo, a přesto spousta maličkostí, které mi udělaly radost…třeba obrovská kytka od Honzíka na Valentýna, návštěva představení „Renata Kalenská, Lidové noviny“ v Hadivadle, emaily od mé žačky Anežky T., která mi o jarních prázdninách skoro každý den psala, jak se těší, až mě v pondělí zase uvidí ve škole , každodenní dlouhé procházky s Bouffi, kyselé rybičky s rohlíkem, chleba se salámem a kremžskou horčicí a šoulet od Babaly…taky je prima, že už nechodím do práce za tmy, Honzíkovi se daří v práci, Bouffinčiny intervaly čůrání se prodloužily na 4–5 hodin  … no a tak to tady u nás v poklidu plyne. Jak jsem nějak pod vlivem těch hormónů, zjišťuji, že mě dojímají nebo naopak vytáčejí věci, které by mě asi dříve ponechaly chladnou. Jsem schopná stát deset minut u Svratky a pozorovat kačeny a labutě, usmívám se na kdejakého pejska, poslouchám cvrlikající ptáky, Mozarta, chodím do „HáeMka“ okukovat a málem dlachmat různé miniaturní oblečky, zpráva o „zlatu“ Kateřiny Neumannové mne dojala doslova k slzám stejně jako to, že mi Sabinka H. z mé třídy darovala ochmataný obrázek francouzského buldočka. Naopak se vyskytnou čas od času maličkosti, které mi, zcela nepochopitelně, poněkud hnou žlučí …jako obrovská role toaletního papíru, který je tak příšerně tenký, že s ním absolutně nejde popotáhnout a hned se utrhne (na učitelském WC), pecky z citronu, které mi spadnou do čaje, soustavné nenošení pomůcek a úkolů některých žáků, vlasy v hřebenu, písek v předsíni, zima, zima, furt zima, toner v kopírce dojde vždy, když jsem tam zrovna jááá, že…Včera jsem vyjela na manžela, že zavřel vodu v koupelně nebo pokazil pračku, protože nejede!!! Prostě ne-je-la!!! Potom jsem dovřela dvířka a…jejda, už prala. Takže tak. Jinak v práci je to stále stejné, jsou dny, kdy se těším na další a říkám si, že mi bude smutno, až budu doma. Ale poslední dobou je víc těch, po kterých jsem zralá na oprátku. Asi budu mít hyperaktivní a uřvané dítě, když se nervuju, jak jsem se dočetla. No nazdar. Musím být prostě v klidu. V kli-du. V klíídůů, klíídůůů, tralalááá…

 

A také nějaké zprávičky z bříška :

15. týden těhotenství

Kůže plodu je v patnáctém týdnu těhotenství – tedy 13. týdnů po početí ještě stále téměř průhledná. Kosti už jsou sice o něco pevnější, ale stále jsou to spíše chrupavky. V této době se vyvíjí se množství svalů. Plod se začíná v děloze aktivně pohybovat, i když jeho pohyby nejsou zatím řízeny mozkem. (Moje někdy taky ne, včera jsem v jídelně předvedla s tácem něco jako čardášový krok a vylila na sebe talíř s polévkou, k radosti všech přítomných žáků, pochopitelně). Na koncích prstíků už se objevují otisky prstů. Dítě je vyživováno přes placentu. Ve střevech se vytváří vrstva nazvaná meconium. (Myslím, že v tomto období začíná mrňous i prdět, páč já jsem jak nafukovací balón.) Dochází k dalšímu vývoji plic. Vytvářejí se potní žlázy. Játra a slinivka začínají fungovat. Ústa mohou začít provádět sací pohyby. Dítě polyká a také dýchá plodovou vodu.

16. týden těhotenství – začíná zítra, to to letíííííííííí

Na hlavičce plodu jsou vytvořeny vlásky (lanugo). Již je jasně rozlišeno pohlaví, vnitřní i zevní pohlavní orgány jsou již vytvořeny, i když na ultrazvuku ještě stále není vidět. Pohyby plodu jsou na ultrazvuku naprosto zřetelné. Ruce už jsou dostatečně dlouhé, aby si je miminko mohlo chytit. Nedělá to ale zatím vědomě, pouze pokud se náhodou setkají (Prý náhodou…včera jsem si ve vaně broukala jednu anglickou písničku, co ji učím děti a slyšela jsem, jak mi jasně v bříšku něco zatleskalo ). Vnější pohlavní orgány se blíží svému charakteristickému vzhledu. Kromě pohybů končetin a celého těla začíná dítě procvičovat i obličejové svaly – mračí se a dělá grimasy (No tak to bude po mně nebo po skorodědovi Šimonovi!)

Zítra jdu opět do poradny, dám tedy vědět, co a jak.

Zatím pá, milí věrní čtenáři, pokud jste na mě tedy za ty týdny mého mlčení ještě nezanevřeli…