Jejda, to to letí, ještě týden a náš těhuživot bude v polovině.
Bříško už je v tričku jasně vidět , ve svetru trochu a pod bundou
ještě nic moc. Nicméně holčičky z mojí třídy jsou velice
všímavé, takže už jsem jim to vyklopila. Ony se teď každou přestávku za
mnou táhnou jako ocásci, hladí mi bříško a vyptávají se mě na různé
věci ohledněvá mimíska. Ve škole je teď pohoda, u mě ve
třídě řádí nějaké nemoci, takže chybí 15 dětí, mám jich ve
třídě jen 17 a připadám si tam skoro sama. Je to úplně jiná práce,
prostě úžasné, radost chodit do práce. Ten počet dětí dělá hrozně
moc, je to opravdu poloviční práce a nervy. Nervy dokonce skoro
žádné, protože na všechny děti je vidět, všechny stihnu
několikrát vyvolat, zkontrolovat, všechny jsou tudíž hodné, a když mi
odevzdají sešity, je jich taková směšná hromádka… Minulý
týden jsme byli na Fimfáru I, v pondělí na Josefu Ladovi a dneska jsme
byli celé dopoledne v „Domečku“ na výukovém programu Pečení
chleba. Bylo to zábavné a poučné, děti to moc bavilo, každý si nakonec
upekl malý chlebík ( já taky, ale na rozdíl od dětí jsem ho nezdlábla už
v šalině, ale přinesla jsem ho Honzíkovi). A i já jsem
se ledasčemu přiučila 
.
Honzík byl včera na „Noci designu“, dneska jsme měli jít na
nějakou vernisáž, ale Honi má moc práce a já jsem nějaká ospalá, tak
asi půjdu brzy chrnět. Zítra přijede moje maminka s tatínkem a jdeme
společně na veletrh Mobitex, jehož součástí je veletrh „Pro
dítě“ – no a to nás právě zajímá 
. Budou tam různý kočárky, nábytek do pokojíčků, vaničky,
stoličky a spousta blbůstek pro mimča, tak to se těším. Honimu se tam moc
nechce, prý tam budou samé těhotné párky, tak ten bude asi doma pracovat.
V pátek večer si tatínek odveze Bouffi zase na víkend na Veverku, no a
my vyrazíme do toho Maďároša.
Bříško…
Miminko nyní váží kolem čtvrt kila a měří něco málo přes 20 centimetrů. A roste stále rychleji. Začíná si vytvářet zásoby železa, ze kterého budou tvořeny červené krvinky. Díky těmto zásobám nebude potřebovat doplňovat železo v prvních měsících, kdy je jen kojeno. Pokud zrovna miminko nespí (a už se mu mohou zdát první sny), je v bříšku už pěkně čilé. Otáčí se, kope, cumlá si paleček nebo celou ruku, škytá a učí se polykat. To ovšem neznamená, že už ho musíte cítit. Mnoho prvorodiček své dítě poprvé ucítí až ve dvacátém týdnu. Maminky, které už rodily, ale určitě kopání zaznamenají. Na obličeji se vytvářejí řasy a obočí. Celé tělo pokrývá lanugo – jemné chloupky, které napomáhají chránit kůži dítěte a které do porodu vymizí. Za vytvořenými základy mléčných zubů se začínají vytvářet i základy stálých zubů. Placenta stále roste, aby mohla dobře vyživovat vaše dítě.
No, co se týče těch pohybů miminka, těžko říct…zatím to
podivné „bublání“ přičítám pochodům ve střevech 
.