Pondělí 27. březen 2006

</p>Dneska jsme celá rodinka (já s mimískem a Honzík) vyrazili do Centra prenatální diagnostiky na Kozí, abychom se o tom našem mimoušovi dozvěděli víc. Byla jsem vcelku klidná, měla to být jen konzultace. Když jsem ale zjistila, že nepůjdu k legendárnímu doktoru Vlašínovi, ale k nějaké doktorce, tak už jsem znejistila. Paní doktorka nám povykládala co a jak, jaká jsou rizika amniocentézy a jestli to chceme podstoupit. Byli jsme rozhodnutí, že ano, tak jsem podepsala nějakej papír, jako že jsem se vším seznámena a takové ty formality a potom řekla paní doktorka, ať jdeme vedle, že tam nám zajístí ten odběr plodové vody. Myslela jsem si, že mě jen objednají, ale oni šli rovnou na věc. Nejprve jsem šla do místnosti, kde byl ultrazvuk, tak si říkám pohoda, navíc přišel pan doktor Vlašín….ale za chvíli si začala sestra chystat jehlu . Pan doktor nám nejprve ukazoval na monitoru mimíska, obličej, ručičky, nohy a potom se zeptal, jestli se budeme koukat i mezi nožičky . Určitěěě, říkám. Tak co prý si myslíte, že to bude, ptá se pan doktor. Povídám kluk! A byl to fakt KLUK! Viděli jsme na vlastní oči malilinkatýho pinďourka . No a mezitím co se pan doktor ptal, jak se bude jmenovat (Vítek tam prý už dlouho nebyl), do mě sestra píchla tu jehlu, ani jsem to necítila. Trvalo to asi 3 minuty, opravdu jsem o tom ani nevěděla. Takže těhulky nebo budoucí těhulky, ničeho se nebojte a nečtěte články o obří tlusté jehle, tupé bolesti a půlhodinové „operaci“! Vůbec nic to není. Měla jsem si tam potom chvíli lehnout, aby se mi netočila hlava, ale bylo mi dobře, tak jsme s Honzíkem vyrazili hned domů. Mám být několik dní v klidu, takže budu asi do konce týdne doma. Sestra mi dala (prodala) vitamíny, které mám jíst, aby mi netvrdlo bříško. Takže teď už jen čekat a doufat. Ale mám takový tušení, že to bude dobrý. Cítím to v kostech. Prosííím….…..Jinak nevím, jak je to s tím počítáním těhotenských týdnů, protože mi tam napsali 19+4, což je dvacátý týden, no a teď mám být teprve v devatenáctém .V neděli přijela Honzíkova maminka z USA a přivezla plný kufr různých miniaturních oblečků, ručníčků, flašek a ponožek….no probírala jsem se tím celej den, pusu od ucha k uchu. Už to čeká v šuplíku na Víťu.V pátek jsem zase byla s mojí maminkou a tatínkem u nás v Brně na veletrhu Mobitex a Prodítě. Okukovali jsme hlavně kočárky, abychom byli v obraze, co se jako vyrábí a tak. Ujasnili jsme si typ, ale kupovat budeme až…..no až se narodí. Raději. Prý aby se to nezakřiklo. Taky tam byl jeden stánek s těhu oblečkama. Hned jsem si vyzkoušela jedny kalhoty a třičtvrťáky a vypadalo to hezky, tak do mě maminka s tatínkem investovali a koupili mi je. Doma jsem udělala Honzíkovi módní přehlídku. Usmíval se a říkal, že je to srandovní .V sobotu ráno jsem se ale probudila s hrozným kašlem a bolestí v krku, takže do Maďarska nakonec odjel jen Honzík, švagr Jiřík a skorošvagrová Verča. Já jsem strávila víkend v  posteli. Ani s Bouffinkou jsem se nemohla ňuchňat, páč ta si opět vegetila s naším tatínkem na Veverce. Dneska už to bylo lepší, ale kašel mám pořád, tak se cpu medíkem a čajem a céčkem a snad to přejde. Ve čtvrtek jdeme do poradny, tak potom napíšu novinky. Zatím pá, mí milí čtenáři a čtenářice .