„Čespír je moje chluboká sájem…“ – Hyman Kaplan<p>Uběhly dlouhé dva měsíce, než se v brněnském Mahenově divadle opět dostalo na naši abonentní skupinu – ČP. Těšila jsem se na další kulturní injekci a můj „kulturní deník“ volal po dalším příspěvku.

Ten den (v pondělí) jsem musela zůstat déle ve škole, protože jsem přišla po týdenní neschopence a navršila se mi velká kupa práce. Zabalila jsem to o půl šesté a spěchala domů, abych stihla jít ještě s Bouffinkou na chvíli ven. Říkám si – to krásně stihnu, jaképak velké chystání, vezmu si tu sukni jako vždycky…..ale ouha ! Do sukně už jsem poněkud nevešla. Posouvala jsem ji tedy výš a výš, až tak, abych se vešla, ale to už z ní byla mini minisukně. Pří­šerné, musela dolů. Dalších deset minut jsem postupně ze skříně vyhazovala věci a hledala něco, do čeho bych se vešla, a co by bylo dost slušné na divadelní představení. Najít nějaký hadřík, který by náležel do průniku těchto dvou množin oblečení, se zdálo nemožné. Musím říct, že jsme si při tom mém oblékání a svlékání užili s Honim mnohem víc legrace než na Shakespearovi . Bylo půl sedmé, křeslo v ložnici se podlamovalo pod tíhou hader a já jsem byla stále nahá . Honi se skoro válel smíchy. Pak jsem našla jednu sukni, takovou širokou, od boků nabranou….super, říkám si, moje záchrana. Hodila jsem ji na sebe, povytáhla až pod prsa, čímž se mi ale „nabírání“ ocitlo přesně v půlce břicha. To už jsme fakt vyprskli, páč jsem vypadala jako stokilová hanácká selka, a to se žádné nechci nijak dotknout. Bylo 18:45. Nacpala jsem se do „minisukně“ a svetříku a vyrazili jsme. Ještěže máme tu lóži. Vedle Honzíka, který ve svém černém obleku se stříbrnou kravatou vypadal opravdu noblesně, jsem já vypadala jako nějaká jeho chudá sestřenice odněkud z Vejprt, kterou pozval do města a vzal do divadla. Další představení máme v květnu. Už teď se děsím, v čem vyrazím. Asi budu muset zainvestovat do nějakých těhušatů, které budu mít i na léto. Snad už bude v květnu teplo .

Jinak k tomu představení. Byla to slabotáááá…. Těšila jsem se na přestávku, až si zajdem do bufetu pro džusík a tyčinky, ty potom alespoň lehce okořenily druhý poločas. Těžko říct, co by z této prapodivné hry, ve které jsem humor jen ztěží hledala, dokázal udělat jiný divadelní soubor, ale herecké výkony brněnských herců byly buď unylé nebo naopak křečovité a kromě několika „fintiček“ s herci v hledišti, které nadchly zejména Honzíka, to byla nuda .

Překlad: Martin Hilský Režie: Jakub Korčák Úprava: Zora Vondráčková a Jakub Korčák Dramatur­gie: Dora Viceníková Scéna: Milan David j.h. Kostýmy: Katarína Hollá j.h. Hudba: Zbyněk Matějů j.h. Premiéra 31. března 2006 v Mahenově divadle