Čtvrtek 13. duben 2006

V sobotu jsme se probudili poměrně pozdě (tedy na mě pozdě), až kolem půl desáté. Den mi potom hrozně rychle uběhl. Dopoledne se tradičně uklízelo a před obědem jsem vyslala Honiho na nákup do Intersparu. Vyzbrojila jsem ho seznamem čítajícím několik desítek položek (např. brambory, jogurty, kvasnice…), velkou taškou, pytlem s odpadkama a vyrazil. Během nakupování několikrát volal a konzultoval. Když jsem položila mobil po třetím telefonátu, zjistila jsem, jak jsou někteří muži v těchto situacích bezradní…<p>Hon­zík:   „No, to jsem ještě já. Už to skoro mám, ale kvasnice došly. Mají tu jen droždí….mám to vzít?“

Úplně vážně mu říkám, ať to vezme, že to bude dobrý. Tak strašně mě to rozesmálo, bavila jsem se tím celej den. Pokaždé mi vzpomínka na tento dotaz vykouzlila úsměv na tváři. Zlato, promiň… 

Na oběd jsem upekla kuřátko a uvařila rýži a po krátkém vytrávení jsme spoutali Bouffinku a šli na procházku kolem Svratky. Vede tam stezka, o kterou se mají podělit pěší a cyklisté (předpokládám rovným dílem). Zatímco v zimě tam byl klídek a nikde nikdo, teď, jak vysvitlo sluníčko, měli jsme co dělat, aby nás co pár vteřin hned zepředu, hned zezadu neporazil nějaký inlajnysta, kolista či celé peletony těchto sportsmenů. Hrůza! Bylo jich tam jak blech. Budeme si muset vybrat na letní sezónu nějakou jinou trasu .

V sobotu večer jsem se už k ničemu kloudnému neodhodlala, proto jsem byla nucena si na neděli nařídit budíka na 7 hodin, abych to všechno stihla. Byla jsem totiž domluvená s několika holčičkami z mé třídy na odpolední akci „Miss školních družin“, abychom podpořily Monču K., která reprezentovala naši třídu, školu i družinu. O čtvrt na dvě jsem si 5 děvčat vyzvedla u školy a vyrazily jsme do sálu Břetislava Bakaly v Bílém domě. Akce byla bezva, no a „naše“ Monča vyhrála….určitě taky proto, že jsme tak usilovně povzbuzovaly a fandily! Soutěž se žel asi o tři čtvrtě hodiny protáhla, což většina rodičů čekajících u školy pochopila, až na jednu matku. Ta mě sprostosprostě seřvala, že tam čeká jak….a já nevím co ještě. I když jsem jí řekla svoje, leželo mi to v žaludku a zkazila mi tím celý večer, krá-a. Člověk se nabídne, že ve svém volném čase - v neděli - děti někam vezme a má za to takovej vděk  .

Ale co, kašlu na ni …