Sobota 22. duben 2006

 <p>

Miminko už má dobře vyvinut sluch, takže slyší jak hlas maminky, tak tlukot jejího srdce, nebo dokonce kručení v břiše. Kromě těchto „vnitřních“ zvuků slyší i hlasitější zvuky z venčí – můžete tedy miminku pouštět hudbu. Plíce se nadále vyvíjejí a připravují na dýchání (dochází k vývinu krevních vlásečnic a žil v plicích. Pokud by se miminko nyní narodilo, mělo by díky intenzivní lékařské péči vysokou šanci na přežití (téměř 85%), bohužel přibližně 50% takto předčasně narozených dětí má částečné nebo trvalé poškození.

Tak další těhu týden je opět za námi. Nyní jsme ve 23. týdnu, tedy těsně za polovinou. Musím říct, že za posledních několik týdnů se hodně změnilo. No hodně…bříško začalo hodně růst a od toho se vše odvíjí. Nevím, jak vypadá takové „průměrné bříško“ na přelomu 5. a 6. měsíce, ale já se začínám občas cítit jako pučmeloun. V pondělí v práci po poradě se kolem mě srotily kolegyně, jaly se okoukávat moje bříško a vzpomínat na svá těhotenství. Jedna říkala, že takové bříško měla až v osmém měsíci , další, že takhle vypadala už ve třetím, třetí mi vypravovala, že je bezva, že moc nepřibírám, ona prý také do sedmého měsíce nic, a potom – hrk…30kg navrch! Taky mi pochválily moji těhuhalenku  a postěžovaly si, že dřív žádná taková móda nebyla a „ukazovat“ bříško v obepnutém oblečení bylo skoro neslušné. V pátek se mě zase pan školník ptal, jestli prý nečekám čtyřčata…hmm, že bych už fakt byla taková baculka? No nevím, přibrala jsem zatím 4kg, což je prý normální, takže to neřeším. Pravda ale je, že Vítka už je kus, bříško nepřehlédnutelné a já méně ohebná. Když se najím a sedím, žaludek mi nafoukne bříško ještě víc a je tak napnuté, že mám pocit, že se mi každou chvíli rozprcne. Obracení se v noci na posteli už taky není tak bleskurychlé, jako bývalo, a když se mám sklonit nad vanu a umýt si vlasy nebo osprchovat Bou­ffince tlapky, musím to vyvažovat vystrčeným zadkem . Ale to jsou maličkosti…Je mi dobře a v rámci možností si těhotenství hezky užívám.

V úterý odpoledne jsem zaznamenala ve svém těhuživotě další důležitý zlom! Mě osobně by tedy ani nenapadlo považovat jej za důležitý, ale lidé v mém okolí se mě na to poslední dobou dost ptali…..takže jim odteď mohu odpovědět: ANO, lidé v MHD mě již pouštějí sednout ! Jela jsem s Johnym z města, a když jsme na Pekandě nastoupili do šaliny, jedna mladá dívčina se zvedla, a že prý se mám posadit. Vyloudilo to úsměv na mé tváři. Bylo to milé, tak jsem se posadila, ačkoliv bych jinak klíďo píďo postála.

Posledních pár dní mi ale Vítek nahnal docela strach. Už asi měsíc cítím intenzivně pohyby v bříšku několikrát denně. Nejčastěji po jídle, při zkoušce se sborem (řekla jsem vám vůbec, že jsem se stala členkou učitelského sboru nacvičujícího vystoupení na škoní akademii? ) nebo když si lehnu na záda. To bříško trošku splaskne, mimísek má asi méně místa a je to krásně cítit, na bříšku je vidět i malá boule, hned tu, hned zase tady. No a od pondělí až do pátku jsem necítila ani ň. Po jídle nic, večer v posteli nic, byla jsem z toho dost nervózní. V pátek už mi kolegyně radily, abych si zašla na Obilňák, že je tam pohotovost, a že mi tam hned udělají ultrazvuk, ať mám klid. Měla jsem strach, ale nechtěla jsem zase plašit. Říkám si, že počkám do pondělka, a pak zajdu k doktorce. Honi mě uklidňoval, že se Víťovi asi nechce nic dělat, že je línej po něm. A měl pravdu! V pátek večer už zase rejdil v bříšku a dneska jsem ho cítila hned několikrát. Hurááá ! Příští týden ve čtvrtek jdeme zase do poradny, tak se na to zeptáme paní doktorky.

Jinak dnešek byl výjimečný i tím, že skorotaťka Honzík měl narozeniny, a to přesně osmadvacáté. Konečně mě dohnal. Jako dárek chtěl nějaké oblečení, tak dostal dvě trička a svetr a jako bonus knížku " Partner v těhotenství a při porodu"…aby si odpočinul od té architektury fuurt . Již se začetl, ale musela jsem ho k tomu lehce dotlačit…Snad mu to bude užitečné a získané poznatky brzy uplatní v praxi .