Úterý 18. duben 2006

Tak konečně jaro, teplo, prázdniny a Velikonoce. Prázdniny měly děti školou povinné dva dny, čtvrtek a pátek. My, pracovité učitělnice, jsme byly ale ve čtvrtek v práci, abychom pokračovaly v tvorbě našeho Školního vzdělávacího programu, dle kterého by se mělo od září začít učit. Práce s tím je habaděj a ještě větší habaděj je před náma . Nicméně náš kvalitní, aprobovaný, prudce inteligentní, energií nabitý a kooperaceschopný kolektiv to zvládne levou zadní . Odpoledne jsem byla s Bufčou na procházce, a ta nás nějak zmohla nebo co, takže jsme zbytek dne prochrupkaly. Honi byl celý den v Praze, zase tam dojednával nějaké biznysy, takže jsme si to pěkně užívaly. V pátek jsem uklízela, chvíli si četla, hodně dlouhou chvíli žehlila (hromada prádla ale vypadá, že z ní ic neubylo ), no a navečer jsem vyburcovala svého muže k návštěvě kina. Shlédli jsme film Inside Man (v češtině Spojenec), během kterého jsem slupla jednoho „číze“ a frčeli jsme domů. Autem. Bez blinkrů. Nějak se zasekly. Není to daleko, ale měla jsem docela bobky, abychom dojeli v pořádku. Využila jsem tedy své duchapřítomnosti a znamení o změně směru jízdy jsem dávala okolním řidičům verbálně krz okénko. Snad mě slyšeli…

No a už tu máme slunečné sobotní ráno. Balíme sebe, Bufču a její saky paky (saky paky jsou: granule, maso, misky, hračky a vodítko) a vyrážíme směr Olomouc a Veverka. V Olomouci byla letmá zastávka u „čerpací stanice“ Za vodárnou, kde bydlí teta Babala, u které jsme načerpali maso s omáčkou, buchty a sladkosti. Další blesková operace – výměna Punta za spraveného Renaulta - proběhla bez většího zdržení na Jungmance. Kolem jedenácté dopoledne jsme dojeli na chaloupku. Rodičové byli již pilně zaměstnáni rozličnými pracemi na zahradě. Všude se válely hrábě, motyčky, kolečka a odložené svršky. Víkend, lehce pracovně relaxační, jsme tedy strávili příjemně v kruhu rodinném. Jo, bratra Johnyho jsem porazila ve v šech společenských stolních i nestolních hrách, do kterých jsme se pustili. Šel mi prostě kart…. Bouffince zase šlo velmi dobře šmejdit všude po zahradě, po louce, po poli, lovit a žvýkat zdechlé myši, několikrát se nám rozběhla za projíždějícím traktorem či autem a dlouho se nevracela, až se ji musel Johny vydat hledat. Vůbec jsme jí nechyběli! V neděli si to taky takhle štrádovala po sousedovic zahradě a rozhodla se, že se mrkne, co se dějě uvnitř stavení. V okamžiku byla v jejich chalupě. Musela jsem si pro ni jít a sousedům se omluvit. Bouffi mě chtěla ale asi totálně znemožnit, protože přede mnou stále utíkala a dělala divadlo, jako že mě nezná a tak, potvůrka jedna. Večer jsem jí dala přednášku o tom, jak je neslušné chodit k cizím lidem na zahradu a domů, když ji nikdo nepozval. Doufám, že si to vzala k srdci .

Naši v pondělí ráno odjeli na nějaký výlet na rozhledny s kamarády turisty, my se sbalili a odjeli zpět do Brna, se zastávkou u Honzíkovy babičky ve Tvorovicích. Málem bych zapomněla, ano, výprask jsem samozřejmě dostala…nepomohla mi ani výmluva na moji „indispozici“. Snad budu tedy aspoň ještě dlouho mladá, zdravá a krásná, jak se říká….

P.S. Taky budou fotečky, ale já jak v tom nejsem ještě úplnej profík, mi to strašně dloho trvá. Takže jak bude čas, dodám, vydržte .