Středa 24. květen 2006

Tak jsme s Vítečkem ukrojili první dny z prvního týdne posledního trimestru…<p>

Re­portáž z bříška – 28. týden

„Váha miminka se pohybuje mezi 900 a 1000g a jeho délka je přibližně 37 centimetrů. Miminko reaguje na podněty zvenčí. Otevírá a zavírá oči, otáčí hlavu za zdrojem světla, pokud se v okolí ozve veliká rána, může sebou "škubnout“ (sluch už je dobře vyvinut). Miminko má velké množství chuťových buněk – dokonce víc, než bude mít po porodu – takže velmi intenzivně vnímá chuť. Také dokáže cítit bolest a reaguje podobně jako donošené dítě. Miminko začíná řídit teplotu svého těla – i když tato schopnost nebude dokonalá ještě ani po porodu. I nadále se intenzivně pohybuje.„

Jak jsem se na chytrých stránkách dozvěděla, měl by mít Vítek už všechny orgány plně vyvinuté (no ještě ty plíce!) a teď už jen roste, sílí a připravuje se na ten šok, až vyklouzne ven a vykoukne na ten podivný svět. Ale ještě má čas, ať si užívá pěkně v "domečku“, tam má klid, teploučko, pohodlí (toho už mu bude vlastně ubývat) a hlavně bezpečí. Má se tam dobře, prcek jeden, já bych s ním klidně měnila . Nemusí nic dělat, jen si tam pěkně plove, houpá se, hraje si s pupečníkem, dělá kotrmelce a cucá si palec. Často se protahuje a rozmachuje rukama a nohama – tedy boxuje a kope svou mamču, lumpas jeden. Včera mi normálně nadskakovalo tričko, takové to byly rány! Možná mi tím chtěl něco říct, kdo ví. Jednou mi to bude muset vysvětlit.

V úterý ráno jsem byla v poradně. Nahlásila jsem váhu 55,5 kg (o kilo míň než minule, to jak mi bylo blbě). Budem to muset trochu dohnat. Tlak i moč, všechno OK. Potom jsem valila na první lekci předporodních kurzů. Byl jsem vybavená svačinkou, minerálkou, sešitem a psacími potřebami a hlavně obrovskou zvědavostí. Do sešitu jsem si zatím nic nenapsala, přesto jsem odcházela úplně nadšená. Bylo nás tam asi 12 a byla to taková seznamovací lekce. Každá maminka o sobě musela krátce pohovořit (to teda zrovna nemusím, ač učitelka, jsem hroznej stydlín ), abychom se lépe poznaly a nebylo nám prý potom trapné mezi sebou otevřeně hovořit o pochvě, konečníku a tak. No byla tam legrace od začátku do konce. Paní lektorka je velká odbornice, velice zkušená, ale taky pěkná ranařka, herečka se smyslem pro humor, která dokáže i věci vážné podat s nadhledem a humorem, aniž by je zlehčovala. Těžko popsat a povídat o tom, co se tam probíralo, bylo to takové neformální, žádná přednáška. Odnesla jsem si asi tyto tři její věty (nebudu citovat úplně přesně), které by se daly považovat za motto celého kurzu:

1) Nikdo za tebe neporodí, takže se s tím nějak smiř.

2) Porod neprobíhá v břiše, ale v hlavě. (tedy něco v tom smyslu – Jaké si to v hlavě „uděláš“, takové to bude.)

3) Nikdy v životě už nic většího nedokážeš, takže na to buď pyšná.

 

Dnes dopoledne jsem byla na návštěvě u kamarádky Hanky na Lesné, která má doma šestitýdenního drobečka Kubíka. Byla tam taková pohodička a oba vypadali tak spokojeně, že jsem se začala ještě víc těšit, až budu mít i já doma toho našeho cvrčka. Celou dobu jsme vykládaly o miminkách, jak jinak. Byla jsem zvědavá a všechno u ní okoukala. Od postýlky, vaničky, autosedačky až po dětskou kosmetiku a lahvičky na uskladnění odstříkaného mléka. Všeho je takový výběr, tolik značek a nemůžu se v tom nějak zorientovat, tak abych zhruba věděla, co je dobré koupit, co je naprd a na co si dát bacha.  

Zítra ráno jdeme do porodnice na kardiotokografii kvůli tomu, že mi pořád tvrdlo to bříško. Ale už jsem víc v klidu, takže je to lepší, určo to bude v pohodě. Uslyším, jak Viťulkovi tluče srdíčko, na to se moc těším. Už jsem ho tak dlouho neviděla, nemůžu se dočkat, až půjdeme na další ultrazvuk. To bude ale až 20.6. To je doba…. Zatím pomaličku nakupujeme a hlavně se moc těšíme   . Být maminkou přeci musí být tak krááásnééé….…­.vyčerpávající, ale krááásnééé .

 

P.S. Dole fotečky…..s Bufčou je nám doma moc dobře