Čtvrtek 01. Červen 2006

</p>Pane jo, čas běží jako blázen. Metřík nám ukazuje 82 dní do porodu, před chvílí to byla stovka…Takže Vítečkovy pokroky za další týden (dle tabulky na www.miminka.cz):„Vá­ha miminka se pohybuje kolem 1100g a jeho délka je přibližně 38 centimetrů (od hlavy po paty). Mozek miminka roste a prodělává závažné změny. Povrch získává charakteristický zvrásněný tvar, aby se do hlavičky poskládal. Hlavička se zároveň prodlužuje, zvětšuje se tak prostor pro mozek. U chlapců se přesunují varlata z blízkosti ledvin, kde zatím byly, do třísel, aby se připravily na sestoupení do šourku. U děvčat je zatím výrazně vidět klitoris, protože jej ještě nepřekryly stydké pysky (to se děje až v posledních týdnech před porodem). Miminko s vámi komunikuje – kope a vrtí se. Pokud se posadíte ta, že je to nepohodlné, rozhodně vám to dá najevo. Dítě narozené v tomto týdnu těhotenství již může přežít – i když pravděpodobnost jeho úmrtí může být ještě velká.“No opravdu mi ten čas hrozně rychle ubíhá. Kamarádi se mě ptají, jestli se doma nenudím. Tak to se rozhodně nenudím. Přijde mi, že mám pořád co dělat, a to je zatím Vítek ještě v zelí. Co teprve až tu budeme všichni čtyři . Dvakrát týdně chodím k Jarmile na kurzy, to je celé dopoledne, snažím se chodit hodně na procházky buď s Bufčou na kopec do lesa nebo aspoň do města okukovat kočárky a tak. Taky doma je pořád co uklízet, pejsek v domácnosti přináší i starosti, že jo. Občas jdeme na návštěvu k přátelům (dnes jsme pozvaní na večeři k Magdě a Ondrovi ) nebo do kina, takže zábavy mám dost. Dnes odpoledne se jdu podívat na Zahradní slavnost, kterou ke Dni dětí pořádá naše škola. Těším se na kolegyně a taky na svoje žáčky, že se s nimi zase uvidím. Akorát je venku příšerná kosa, hnus, počasí nám tedy letos nevyšlo. To je škoda. Zrovna ráno jsem vzpomínala, že loni touto dobou jsem byla s dětma na škole v přírodě a to byly hice (hmm, když se to slovo napíše, vypadá dost divně ) kolem 3O stupňů. Teď koukám z okna, už tam leje jako z konve! Tak to je v pytli. Ach jooooo. No nic, tak zpátky k mimču. Minulý týden jsem byla na jakémsi tom monitoru a UZ, jestli má Víťa kyslík a tak. Všechno bylo OK, ale doktorka nás objednala zase dnes na kontrolu. Zase stejná procedura a vše OK a zase nás objednala za týden. Už na to prdím, nikam nejdu. Napsala mi hořčík, ale břicho tvrdne už jen výjimečně, takže ho neberu. Taky mi napsala jakési vaginální tablety na výtok, ale ten je normální, jak jsem se dočetla, takže je taky neberu. Cítím se dobře a nechci do Vítka cpát zbytečně nějakou chemii. Jinak už jsem zase trochu přibrala, teď mám 57kg, tedy +5 od začátku těhotenství. Bříško roste a roste, pozoruju to na tričkách, které jsem před pár týdny ještě přetáhla přes, ale teď už mi fouká na pupík . Taky si musím pořídit kšandy, tedy šle, poněvadž mi už žádné kalhoty nedrží ani pod tím bříškem (jak ho nazvala moje sestřenka Evička – Víťovým bunkrem – tomu jsem se strašně smála). Přemýšlela jsem o tom, že bych se trochu rozepsala, co probíráme v těch předporodních kurzech, ale ono to vážně moc nejde. Tak jen nejsilnější dojmy. Máme za sebou první a druhou dobu porodní, učily jsem se dýchat a tlačit a uvolňovat se a pokaždé jsme dostaly praktický domácí úkol. Docela srandovní. Minule jsme měly dýchat do břicha – v klidu, v pohybu a při ztvdnutí bříška. Teď máme trénovat „psí dýchání“ asi jednu minutu a to je docela síla. To abychom prý vydržely netlačit, když na nás přijde tlačení moc brzy . No a taky jsme dostaly pokyny a ukázaly si, jak dýchat a postrkovat mimčo ven při fázi „tlačení“, to máme trénovat na WC . Aspoň zrhuba vím, co mě čeká. Jarmila vždycky říká, hlavně ať těm svým chlapům nevykládáme, co nám v kurzech říká, jinak prý nepřijdou. Ale já to nevydržím a hned jak přijdu domů, už to do taťky valím. On je pak takovej vystrašenej…už mu to raději nebudu říkat nebo bude mít větší strach než já. Příští středu se mnou může jít, jestli bude po těch mým „líčeních“ chtít, na lekci „tatínek u porodu“. Musím ho připravit na to, že Jarmila je od rány, všechno řekne na plná ústa, s ničím se nepárá, komanduje nás a občas i dost sprdne (na druhou stranu si ale většina z nás „nedovolí“ doma netrénovat DÚ ), ale my to tak nebereme. Když si představím, že by nám tam nějaká upjatá porodní bába přednášela rozumy z knížek, hrůza. Určitě tyhle kurzy budu doporučovat všem kamarádkám – budoucím těhulkám a maminám.Jinak co mi přibylo do výbavičky: Takže jednorázové poporodní kalhotky (velice fešné), poporodní vložky (zatím balík, ptala jsem se Honiho, jestli by popřípadě dokoupil a kupodivu říkal klíďo píďo) a vložky do podprsenky. Hmm, kupovat tepláčky pro mimouše byla větší zábava. Co se týče ostatních věcí, stále zatím jen obhlížím. V neděli jsem byla v Olomouci na oslavě narozenin mé kamarádky z gymplu Jaňulky. O tom více i s fotodokumentací v sekci „fotky“. To je asi pro tento týden vše, loučíme se a přejeme s Vítkem všem našim čtenářkám a čtenářům teplejší počasí a doboru náladu. A hlavně, děcka, děte volit! Pá, já si jdu uvařit čaj pro těhotné ženy, co jsem dostala od kamarádky .