Neděle 18. Červen 2006

</p>31. týden s Vítkem v bříšku„Váha miminka se pohybuje kolem 1500 gramů a velikost již příliš neroste (i když ještě pár centimetrů do porodu stihne.). Spíše přibírá na váze. Samozřejmě platí, že váha miminka je dána i geneticky. Miminko vidí světlo přes břišní stěnu maminky – dokonce mrká. Dokáže otočit hlavu z jedné strany na druhou. V této době byste měla cítit pravidelné pohyby. Pokud se frekvence pohybů výrazně sníží, může to být známka toho, že se děje něco špatného. Dítě již má pravděpodobně vytvořený určitý rytmus – lze tedy říci, kdy se více pohybuje (například po 19hodině, ve 22, když si lehnete) – zkuste pohyby počítat. Pokud je jich méně než 10 za dvě hodiny, a tato situace trvá déle než 24hodin, raději zavolejte lékaři.“Jak vidno, v bříšku už se žádné velké změny nedějí. Víteček roste a přibírá, jeho maminka jen přibírá. Teď mám 59 kg (tzn. +7). Minulý týden jsem byla v poradně, tentokrát již pod třech týdnech a všechno bylo v pořádku. Paní doktorka mi ale ještě navíc měřila bříško metrem (odshora dolů a našířku). Nic neříkala, takže asi taky OK. Teď jsem objednaná do poradny za 14 dní (pomalinku se blíží den D – intervaly se zkracují) a to mi budou brát krev. Ani nevím, kvůli čemu. Paní doktorka mi to, myslím, říkala, ale já teď nějak nic neudržím. Pravda, né, že by to jindy bylo výrazně lepší. Navíc v šestinedělí se prý vyplaví nějaké hormony a mozek bude nějaký zpomalenější, jak jsem pochopila. Snad to se mnou Honi vydrží . Co se týče těch pohybů, které bych měla sledovat a počítat, tak to je naprosto vyloučené. Vítek se pohybuje velice často a intenzivně, nelze to přehlédnout a pokud bych ty pohyby měla počítat, nedělala bych asi nic jiného. Zda je takový živý tím, že mu tam pomalu ubývá místa nebo protestuje proti dobrotkám, které mu pupečníkem posílám, těžko říct. Ale věřím, že se má dobře a dává mi to takhle najevo .  Tak nám začalo léto . Již v únoru mě kolegyně připravovaly na to, že vedra v posledním trimestru budou hnusná, a že si „užiju“. Já mám ale naopak teplo ráda, takže ještě před týdnem jsem nadávala na to, že je červen a kosa jak z nosa. No ale potom přišla vedra a nejraději bych to vzala zpět. Dvakrát jsem vyrazila odpoledne do města a myslela jsem, že padnu. Hlavně v šalině. To jsem raději vystoupila a šla pěšky, ale i tak mi bylo dost šoufl. Procházky s Bouffinkou jsem tedy radikálně zkrátila na minimum a na „dlouhou“ chodíme až večer. Jsem ráda, že spoustu věcí už mám nakoupených a nebudu muset o prázdninách lítat po městě a něco shánět. Vybavujeme se (né jako že kecáme, ale pořizujeme výbavičku):V pátek jel Honi za účetní do Husovic, tak mě vzal s sebou a zastavili jsme se v obchodě „Baby line“. Mají tam velký výběr veškerého kojeneckého a dětského zboží. Jednou jsme tam už byli, ale neberou platební karty , tak jsme jen vybírali. Tentokrát jsme koupili Vítkovi postýlku, Honzík ji hned složil a již stojí na svém místě v ložnici. Koupili jsme také matraci. Měli několik druhů, já se v tom moc nevyznám, takže jsme dali na radu paní prodavačky a vybrali matraci z kokosového vlákna a molitanu, taková střední třída. Další prašule jsem tam nechala za nosítko pro kojence „baby vak“, kojicí polštář (zatím s ním nebo na něm spím), těhotenské šaty, kartáček na Vítečkovo hárečko a modrou rychlozavinovačku. Takže už snad „jen“ ten kočárek, autosedačku, plíny, no a to je asi všechno. Pořád koukám do té postýlky a říkám si, jaké to bude, až tam bude chrnět ten náš malilinkatej mimísek .Navštěvujeme brněnské porodnice:Minulý týden byl ale nejen ve znamení nákupní výbavičkové horečky, ale taky čumendy v porodnicích. V úterý ve 12:00 jsme se s holkama z kurzu a pár tatínkama, včetně Honiho, sešli před porodním sálem u Milošů (tedy Nemocnice Milosrdných bratří) na Polní. Měli jsme tu domluvenou prohlídku. Byli jsme víceméně rozhodnutí, že budeme rodit tady, protože to máme hned za rohem. No a že to tedy obhlídneme, co a jak. Taková milá porodní asistentka (asi šéfka) nám všechno ukázala a pohovořila o tom, jak to tam chodí. Viděli jsme porodní sály (či boxy, jak se to teď nazývá) a pokoje na šestinedělí. Vždycky jsem si představovala porodní sál něco jako operační sál, ale je to takový malý „pokojíček“. Pro dnešní maminky rozhodně mnohem příjemnější prostředí než v jakém rodily naše maminky. Ve 14:00 odpoledne nás přivítala pro změnu vrchní porodní bába v bohunické nemocnici. Tak to bylo trochu modernější, ale podstatně větší. Spousta pokojů, maminek, asi to tam jede jak na běžícím pásu. U Milošů bylo pár pokojíčků a taková příjemnější, klidnější atmosféra. Ve čtvrtek jsme se mohli jít podívat ještě do poslední brněnské porodnice na Obilním trhu, ale na to už jsem se vypr… Prý je to tam ještě „horší“ než v Bohunicích, protože tam chtějí rodit téměř všichni. Jsou tam prý nejlépe vybaveni na čekané i nečekané komplikace. Hmmm, stejně půjdem k Milošům a basta. Táta mi bude aspoň nosit z domu dobrotky a pití a bude to mít kousek .Grilujeme u Jurečků:Moje kamarádka a kolegyně Verča, která je taktéž v očekávání prvního potomka a bude se tedy s Bakalkou na nějaký čas loučit, nás pozvala ve středu na posezeníčko a grilováníčko. Verča s Petrem mají v Komíně vééliký byt s vééélikánskou terasou. Protože bylo krásně, seděli jsme na té terásce, pod sebou výhled na Brno, dortík a dobrotky na stole, masíčko na grilu – prostě pohodička. Byl to moc příjemný večer, na tu terasu budeme s Honim ještě dlouho vzpomínat. Když si vzpomenu, že plány na zvětšení našich minibalkonků skončily kvůli některým spoludružstevníkům na mrtvém bodě….Sobotu i neděli jsme strávili doma. Bylo horko, jen večer jsme šli na procházku. V sobotu odpoledne jsem se pustila do pečení. Pozvali jsme Moniku a Pavla s Viktorkou na fotbal (teda Pavla na fotbal a holky na pokec se mnou), tak jsem chtěla nabídnout něco z vlastní dílny. Byl to jen takový lehký piškotový dortík, docela se povedl . Nicméně ani ten, ani čepované chlazené pivko nezahnalo chmury našich chlapců z prohraného zápasu s Ghanou. Mně to bylo celkem jedno, abych pravdu řekla…V pondělí nás čeká poslední představení z našeho předplatného – „Manon Lescaut“. No vlastně poslední kultura na delší dobu, jak si tak vědomuju. Jak říká Jarmila, na mateřské se budeme tešit i na pošťačku, to prý bude naše „kultura“  .