Pondělí 26. Červen 2006

</p>32. týden„Váha miminka je kolem 1700 gramů a jeho velikost kolem 42 centimetrů (od hlavy po paty, od hlavy po zadeček je to asi 29 centimetrů). I kdyby se už dítě narodilo, má už velkou šanci na přežití. Lanugo se začíná ztrácet a později mohou zůstat jen jeho zbytky na ramenou a krku. Naopak vlásky, obočí a řasy už jsou vytvořeny. I když má miminko kolem sebe dost plodové vody, s tím jak roste, má stále méně místa k pohybu. Není divu, že se snaží alespoň trochu protáhnout a kope do vás, co se dá. Většina plodů se v této době otáčí hlavičkou dolů (zvlášť u prvorodiček – u dalších těhotenství je to o něco později) – znamená to, také, že se zvyšuje kopání do bránice (až vám to občas "vyrazí dech“). Pokud již miminko začíná klesat do pánve, zvyšuje se tlak hlavičky na močový měchýř, což zapříčiňuje časté močení.„Tak jsme zase s Vítečkem o týden starší a moudřejší , Vítek navíc ještě větší. V úterý jsme byli na ultrazvuku. Jéé, já jsem se tak dlouho těšila, že zase naše miminko uvidím, dokonce jsem nalákala i tátu, aby šel se mnou. Ale ouvej. Mimouš už je tak velkej, že jediné, co jsme na obrazovce viděli, byla hlavička, a potom nám paní doktorka ukázala, kde má Víteček pinďourka. Toho už ale známe, okukovali jsme ho ve 20.týdnu na ultrazvuku před AMC (amniocentézou). Toť vše. Na fotečku už to nebylo . Po přeměření nevím čeho paní doktorka říkala, že Vítek váží asi 1409 g. Ptala jsem se, zda máme očekávat mimi-maloška nebo mimi-cvalíka, ale nic konkrétního jsme se nedozvěděli. Prý to bude takové "průměrné“ mimčo. Pche! Prý průměrné! Samozřejmě jen co se váhy a velikosti týče…móžná. Jelikož jinak bude prcík určitě naprosto výjimečný. Bude to pro nás to nejkrásnější a nejvoňavější miminko ! Já ho asi úplně uňuchňám. Jako Bouffinku. Ta už je zvyklá a moc se jí to líbí, ona je vyloženě ňuchňavý typ. Honi je taky docela ňuchňavej, ale moc pracuje…..tak se budu vyžívat na děckách (B + V) .Když se tak koukám, co píší na „miminkách cé zet“, Vítkovi by se mělo ztrácet lanugo (chmýříčko). No, jestli se nám narodí malej opičáček s jeho zbytky na ramenou a krku, to uvidíme až v Den D. Co se týče polohy, tak Víťa hlavičkou dolů je, je totiž chytrej po rodičích. Ví, jakým směrem se má uvelebit a kudy se bude prodírat na svět. Někdy mám ale pocit, že spíš už roupama neví, JAK se uvelebit. Životního prostoru mu ubývá, takže se neustále protahuje, vrtí, kope, boxuje, hraje si se šňůrkou a já nevím, co ještě. Akční je teda dost. Doufám, že se vybije v bříšku a venku už bude hodnej . Jestli bude „po Bouffince“, ti dva se spiknou proti nám a my s tátou se z nich picnem ! A prarodičové se picnou na Veverce. Co, mamuško ? Jinak je hic jak pes. Hrůza! Nevím, jak to snáší Víťa, ale ten si tam asi užívá své konstantní „šestatřicítky“ a snad je vpořádku. Kdežto moje tělo si s tím nějak nemůže poradit. Doktor říkal, že poslední měsíce a taková vedra k tomu, to je nápor. Vysvětloval mi, jak to teď ve mně funguje, jak musí srdce čerpat mnohem víc krve a tak. K tomu mám prý dost nízký tlak, dřív jsem měla tedy spíš vyšší. Občas je mi fakt šoufl, takže na radu lékaře jen piju, čtu, sprchuju se, ven chodím jen ráno v Boufiinkou – zkrátka jsem počas nynějších veder úplně vyřazena z provozu. A to jsem si lebedila, jak je to mé těhotenství krásné a bezproblémové. Snad mi tedy všichni teplomilové prominou (taky jsem k nim patřila a zase, doufám, budu), ale jááá chci letos chladnéééé léétó !Co se dělo v kurzech?Minulý týden jsme „probíraly“ péči o miminko a kojení. Tedy jak čistit a ošetřovat očička, oušenka, nosánek, prdelku, pinďourka nebo pipinku a vůbec celé tělíčko. Jak, jak často a v čem koupat (Jarmila radí: nejlépe s tatou ve velké vaně nebo v kyblíku) a tak. Potom to kojení a vše kolem něj a tento čtvrtek už máme poslední lekci . Tak to uběhlo. Škoda. Probíhalo to ve velmi příjemné atmosféře, byla tam sarnda a hlavně jsem se dozvěděla spoustu důležitých a zajímavých věcí. Většinu v nich bych v knížkách určitě nenašla. Jsem moc ráda, že jsem se na „to“ dala, i když občas slyším od lidí, že je to naprosto zbytečné, vyhozené peníze, a že bych přeci porodila i bez kurzu a kdesi cosi.Taky docela důležitá událost v naší rodince – Bouffi nám začala hárat! Já jsem z toho byla první dny vykulená, vůbec s tím nemám zkušenosti. Volala jsem teda hned Jaňuli, jelikož ta měla fenečku - kníračku Žolinku. Dozvěděla jsem se, že hárání bude trvat 2–3 týdny asi dvakrát do roka. No nazdar! Bouffi z toho byla ale vykulená stejně jako my. Nechápe, proč by měla nosit na zadku ty krásné apartní hárací kalhotky, které jí Honzík hned zakoupil. Vůbec se jí nelíbí a co chvíli je strhne dolů. Vypadá to tu jako u řezníka. Ještěže máme aspoň podlahy, které se dají setřít. Budem to muset my i ona nějak vydržet. Snažila jsem se jí vysvětlit, že my, holky, to máme prostě na světě v tomhle složitější…..ale nejsem si jistá, jestli mi porozuměla.No a to hárání bylo i spoludůvodem, proč jsme o víkendu zůstali doma a nejeli na Veverku. Kromě hárání měla ještě Bufča průjem a blitky, tak jsme ji nechtěli v tom vedru tahat tak daleko autem. V sobotu jel tedy Honzík sám do Dvorců a cestou zpět se na Veverce jen zastavil, naložil sestřenku Katku a spoustu jídla a dobrotek, které babička navařila, protože nevěděla, že nedorazíme. Katka u nás pobyla do pondělního (tedy dnešního) rána a odjela zase domů, do Práglu. Jak tak koukám do kalendáře, dneska už vlastně 32. týden končíme, takže co nevidět (doufám!) tu budu s dalším článkem. Zatím tedy pa a nezapomeňte v těch vedrech hodně pííííít a taky, jak říká Jarmila…..ehm…­.větrat ty svoje pipiny a pinďoury  .Jo a ještě dole je pár foteček, většinou z posledních 14 dní .