Čtvrtek 13. Červenec 2006

V pátek 30.6., hned co jsem se vrátila ze školy, jsem roznosila kytičky od dětí po celém bytě a roztřídila dárečky na vkusné, praktické či ke zkonzumování (ty jsem si nechala) a na ty milé, které ale doma vystavovat nechci (ty odvezu na chalupu a přidám ke sbírce sloníků, vonných svíček apod.) Potom jsem se začala vypravovat a chystat na dovolenou . Tedy na takovou kratší dovolenou, jen na čtyři dny. Maminka s tatínkem nás pozvali do jižních Čech, do kempu v Malém Ratmírově. V úterý tam za nimi měla přijet banda kamarádů – turistů a kolařů, a tak že do úterý tam s nimi tedy budeme my, taky bratr, babička s dědou a teta se strýcem (rodina má držet pohromadě, že jo ), a že v úterý večer pojedeme zpět do Brna. V sobotu kolem deváté na nás tedy cinkla posádka Hyundai Terracan (maminka, tatínek, bratr, babička a děda) a pokračovali jsme společně směr Třebíč a Jindřichův Hradec. Cestou nás provázelo příjemné chladnější počasí místy s děštíčkem. Odpoledne a po zbytek pobytu byla ale už opět vedra, což nám ale nevadilo, protože jsme měli před chatkou nádherný bazén s ledovou vodou. Rodiče s bratrem a prarodiči vyráželi každý den na výlety po okolí a my s Honim a Bufčou jsme se váleli u bazénku, hráli karty a kostky a četli si, já jsem Honimu dávala různé testy z časopisu Betynka speciál, např.„Jaký budete otec“ a tak. To mě bavilo, ale Honiho asi moc néé . Já jsem s Vítkem tedy pobývala spíš ve stínu, ale Honzík s Bufčou se smažili na slunci. Pak prý, že buldočci nemají rádi horko! Taky jsme zkoušeli, jak je na tom Bufča s plaváním. Vzali jsme ji do bazénku a drželi ji nad vodou, ale vůbec se jí to nelíbilo  . Nakonec jsme ji přece jen pustili, tak dva metry ke břehu doplavala, ale utíkala pryč a už jsme ji tam dobrovolně nedostali . Bylo to tam moc prima. V kempu byly vlastně jen dvě chatky po devíti lůžkách (tedy rozdělených do třech pokojů), mezi chatkami již zmiňovaný bazén a kousek od bazénu tenisový kurt. Kolem kempu vedla úzkokolejka, dvakrát za den tam dokonce projížděla parní lokotka s historickými vagónky. Honzík si tam s bráchou zahrál po dlouhé době zase tenis. No ona s nimi vlastně vlastně hrála i Bufča. Byla z toho úplně vedle, pořád běhala za míčkem sem a tam, málem až do úplného vyčerpání. Zpočátku jsme o ni měli dost strach, protože nepochopila, že je uprostřed hřiště síť a několikrát po sobě to v úprku za tenisákem napálila přímo do ní a síť ji vždy odmršila o několik metrů zpět a cestou ještě stihla udělat dvě tři salta. Když se to stalo potřetí, už jsme začali vážně pochybovat, jestli to má Bufča v hlavě vpořádku . Nakonec jí to ale docvaklo a začala síť obíhat. Hurááá . Maminka s babičkou se o nás staraly, vařily dobrotky a my jsme si to pěkně užili. Máme spoustu foteček, ale Honi je teď s foťákem pryč, takže ty sem určitě dám až se vrátí, ale to bude ještě nějaký den trvat.