Mate nadherne miminko, cistounke, kulatoucke a miloucke!Tatinek ma byt na co pysny :o)Cteni Vasich stranek se pomalu stava moji zavislosti :o) Prijemny den!Ajda

Dojmy? Podrobně vše vylíčí Lucka, takže se omezím jen na pár svých nejsilnějších prožitků. Hodně mi dal kurz, předporodní literatura a návštěva na místě samém 2 měsíce nazpět. Tyto zkušenosti mi vyvrátily mylnou představu o houkajících sanitkách a operačním sále s týmem porodníků. Takže v porodnici jsem se choval ze začátku vcelku normálně, jen člověk cítí tu obrovskou nervozitu a čeká, co se vlastně bude doopravdy dít. Hodně špatně jsem se cítil ve chvílích, kdy kontrakce vrcholily a skoro nepovolovaly. Pohled na vlastní ženu, která trpí tak, jak ještě nikdy v životě netrpěla, je hrozný a úplně mi rval srdce. Člověk jen podává končetiny k drcení a kousání a cítí, jak moc to bolí. Nejhorší byla ta bezmoc, protože můžete podat 100× napít, můžete masírovat záda 1000×, můžete funět do ucha a povzbuzovat 10000×, ale pořád se ty kontrakce zhoršují a vy s tím nic nenaděláte. Hodně jsem se bál, jak budu snášet samotný porod. Utěšoval jsem se, že si stoupnu Lucce za hlavu a budu jí povzbuzovat a hladit a podobně. Nějak mi totiž pohled na krev a podobně nedělá dobře a tak jsem si v hlavě připravil scénář, jak bych to asi zvládnul. Nakonec to dopadlo tak, že jsem stál vedle Lucky, zapíral jí nohu a podpíral hlavu, všechno se odehrávalo přímo pode mnou. No v té chvíli se člověk spíš než sebou zabírá miminem a maminkou, takže na nějaké omdlívání nebo podobné blbosti nezbývá čas. Myslím si, že by měl každý otec u porodu být, protože si uvědomí, že své ženě nedokáže do konce života splatit to, co pro něj učinila ona. Když už byl Víťa na světě, tak jsem chvíli civěl jako tele na nový vrata (nebo otec na novorozeně , protože byl takovej nějakej fialovej a špinavej a spíš aby křičel na svět, že už je tady, tak nějak mručel a jakoby si stěžoval, ale jak začal máchat těma malinkýma ručičkama a mručel silněji, tak jsem se uklidnil. Měl jsem strašný strach, aby všechno bylo v pořádku, aby viděl, hýbal se a podobně. Pak člověku vyhrknou slzy a je nejšťastnější člověk na světě. A všude kolem je tolik štěstí a lásky a pozitivní energie a… pak se podívá na doktorku z pediatrie, která si odzývne, napíše do papírů všechno o.k. a ležérně odchází zpátky na své oddělení, protože tohle už viděla tolikrát a dneska už je to páté mimino v řadě… Pak zase strašná bezmoc při šití, protože to se nejsilnějším kontrakcím určitě vyrovnalo. A pak nám ho přinesli už růžovoučkýho a čisťounkýho a krásnýho a zase ta záplava štěstí. To se nedá k ničemu přirovnat. Sestra mi řekla, abych ho za 15–20 minut přinesl zpátky na novorozenecké, což se mi poprvé v tom dni zastavilo srdce a šel jsem do kolen. Proboha já mám jako naprosto nezkušený otec vzít Víťu a jít s ním až na konec chodby a tam zazvonit? Proboha čím budu zvonit, když budu držet Víťu? No ale jde to tak nějak samo a když jsem ho nesl zpátky za kámošema, tak jsem byl nejnamachrovanější fotr pod sluncem a myslím, že jsem i jako sluníčko vypadal Jo a ještě jedna věc: Mami, strašně moc Ti děkuju a omlouvám se, jestli jsem Ti někdy v životě nedělal radost nebo byl k tobě drzý. Moc tě miluju a děkuju, žes to pro mě taky vytrpěla. Moc se na vás těším.

Milý taťko! Ještě jednou moc gratuluju k roztomiloučkému Vítečkovi a Vám k velké odvaze a statečnosti. Při čtení Vašich řádek jsem si poplakala Jsem plná emocí a vlastně ani pořádně nevím, co Vám mám napsat. Snad jen, že se mi znovu vybavily ty krásné chvilky, když se narodila naše malá Lucinka a říkám si, že to u nás probíhalo vlastně úplně stejně Užívejte si to malé klubíčko štěstí co to půjde, čas strašně letí a ti mrňouskové strašně rychle rostou. Pozdravujte novopečenou maminku. Srdečně Pavla Čermáková z Mostu

Honzíku blahopřeji je to nádherná událost.Přejí všem hodně zdraví a velký úspěch v životě.Milan Vrbovský

Honzo, je to strašně krásný, jak jsi to napsal…taky jsem zamačkávala slzičku… :) Strašně moc vám oběma gratuluju, vím, jak jsi byl ještě před pár týdny z blížícího se porodu nervózní a jak jsi měl strach…a jsem hrozně ráda, že to všechno dobře dopadlo a že už si to rodičovství pořádně užíváte! :) Trochu jste nás s Danem překvapili, protože jsme čekali, že na vás budeme intenzivně myslet až okolo toho 22.srpna (ale to asi všichni, co? :) ), a ten večer, kdy jste nám posílali tu úžasnou zprávu, že UŽ, jsme byli na oslavě a trochu mimo signál…takže nás to opravdu zaskočilo…ale STRAŠNĚ JSME JÁSALI!!!! :) :) :) (Dan z toho byl úplně v kopru;) ) Tak vám teda ještě jednou za nás oba moc a moc gratuluju, je to paráda!!! Máte moc hezkýho kluka :) Tak ať se mu na světě líbí a dělá vám jenom radost. A Lucce a malýmu hodně zdraví a tobě, Honzo, hodně sil :) Moc se těším ,až Lucku a Vítka taky konečně poznám osobně. :)